Kde kanáři nezpívají aneb Dovolená I.

Kde? Překvapivě: na Kanárských ostrovech! Vybral jsem si je pro svoji letošní dovolenou a toto je malý seriál o mých příjemných i jiných dojmech z tohoto překrásného kousku světa i celé dovolené.

V poslední době si vybírám dovolenou spíše podle jiných kritérií, než podle toho, kam bych se chtěl podívat. Po splnění životního snu podívat se do Tokia, po zklamání z Paříže a po nadšeném návratu na ostrov Korfu už hledám cíle své dovolené trochu jinak.

Tentokrát to bylo dáno možností vzít si v práci dovolenou. Jak víte, zásadně o mé práci nepíši. Nicméně v práci na směny, v malém kolektivu, se časové možnosti zamíchají všelijak. Takže sice jsem nedostal dovolenou počátkem dubna, ale počátkem května se to podařilo. Tudíž bylo nutno ihned řešit klíčovou otázkou "Kam s ní?" - míněno tedy "jak naložit s dovolenou"?

Už dávno jsem vzdal pokusy o dovolenou v Česku. Na dosah osobních i služebních telefonů, městské a jiné dostupné dopravy.. kdepak! Jediný telefonát vás dokáže odvolat, jediná nabídka na kšeft vás dokáže zlákat, abyste "všeho nechali" - tedy dovolené, a honem se pídili po co nejrychlejším návratu.

Zahraniční dovolená, ergo zajišťovaná takřka výhradně charterovými lety, to je spolehlivá kotva podobných mimodovolenkových úletů a garance skutečně strávené dovolené.

Zabrousil jsem tedy na stránky osvědčeného on-line prodejce zájezdů různých cestovek. Na jeho servis jsem se spolehl již vloni a vyplatilo se to. Tentokrát jsem proto hledal nejen v nabídce destinací, ale především volných termínů, spolu s tím, že jsem se rozhodl, že tentokrát chci zájezd výhradně "all inclusive". Když už, tak už.

• Rovnou jsem eliminoval rizikové destinace typu Egypt, v oblibě nemám ani země typu Tunisko, Turecko - orient tohoto typu mne zkrátka neláká. Jestli je mi v těchto zemích něco proti mysli, je to např. prohibice a tedy nemožnost dát si pivo nebo panáka kde chci a kdy chci (a to jsem spíš abstinent než alkoholik!);
• Dále jsou to nesnesitelné orientální umaštěné olejové vůně parfémů (i když parfémy bych ten intenzivní zápach zrovna nenazýval - ruské "duchi" se držívaly rovněž této smradavé tradice);
• Nesnážím extrémní místní překořeněná a přemaštěná jídla (o přeslazených cukrovinkách nemluvě) a také, zejména psychicky, zvracím po skopovém;
• A v neposlední řadě nesnáším všelijaké ty trhy a bazary kde se člověk musí handrkovat o pár rupií, leků a já nevím čeho pro pár suvenýrů, hadříků - zejména šatů, šátků a triček - a jiných cetek, co pak nakonec stejně skončí někde ve skříni nebo na výstavě rodinných suvenýrů... (U nás doma nejnověji poslední tři roky tímto stylem okupují ledničku "vkusné" keramické sádrové magnety se symboly měst - viz ty letošní v perexu.) A ty uhandrkované drobné se pak doma spolehlivě změní v bezcenné papírky vhodné akorát tak do synkovy hry malý průvodčí, na cvakání kleštičkami do nich namísto jízdenek, které už dávno ve hře došly.

Zbývalo mi tedy několik destinací evropského typu a nebo pak dál směrem do přijatelnější Asie. Přijatelnější ano rozhodně ne cenově. Zejména tak na rychlo. Nakonec má volba padla na Kanárské ostrovy. Ostrov Lanzarote a hotel RIU Olivina Apartments v Puerte de Carmen. Zapamatovat si název městečka mi pak zejména pomohla opera Carmen, jejíž slavné hudební pasáže mne příjemně pronásledují celý život. Horší to bylo se zapamatováním názvu hotelu - až teprve na místě jsem si jej dokázal spojit s místními sopečnými polodrahokamy "oliviny". Mám totiž téměř výhradně vizuelní paměť: takže např. hlavním městem na ostrově Korfu jsem se dokázal bezpečně proplélat i po 12 letech.

Hotel na Gran Canaria jsem vybíral neméně pečlivě než destinaci. Tady jsem se držel hesla, že "lidi si to řeknou". Četl jsem tedy velmi pečlivě recenze na jednotlivé hotely... až se do finále "all inclusive" probojovaly dva. Protože tentokrát v tom rovněž hrála roli kvalita stravy. Hotel na druhém místě ztratil nakonec mé sympatie díky negativnímu hodnocení čistoty okolí - a jakkoli se jednalo o hodnocení staré rok či dva, nikdo je nedementoval... Mnou vybraný hotel prošel u tradičně reptajících českých návštěvníků bez větších připomínek.

A tak jsem začal vyjednávat s prodejcem zájezdů, no a také trochu balit a zajímat se do detaily, kam že to vlastně jedu. Případně si naplánovat nějaké výlety. Tuhle fázi si nechávám vždy těsně před odjezdem, abych se měl na co těšit a překonal tak ve zdraví cestovní horečku.

První, co vás při přípravě na dovolenou příjemně překvapí, je zjištění, že Kanárské ostrovy - tedy Gran Canaria - patří pod Španělsko. Tedy žádná viza; pro mé dva spolucestující - kamarády z Malajsie žijící v ČR to také tím pádem nebyl problém, a i kdyby neměli české vízum - Malajsie a Španělsko mají mezi sebou 90 denní bezvízový turistický styk. Stačí pak jen při pasové kontrole narazit na profesionálního úředníka; ne jako při cestě z řeckého Korfu do ČR vloni, kdy to právě kvůli úřednické lenosti a neznalosti jak vypadá vízum málem skončilo skandálem.

Dále s radostí zjistíte, že loňský kufr je ještě dobrý... že jste se on i vy nějakým zázračným způsobem vzpamatovali z ran utržených minulou leteckou přepravou.

No a protože se rozhodnete přeci jen nerozhazovat, spokojíte se s nákupy jen několika málo značkových triček - v outletovém výprodeji. Uznejte, že 200Kč za tričko známé sportovní šelmou skákající, fajfkové nebo pyramidální firmy - to je velmi slušná cena. Jedno z nich mám např. na fotografii nahoře. Ale značku vám tu říkat nebudu. Nejsem Selena Gomez, která je za její propagci štědře placená. Ale ta značková trička vám vřele doporučuji: do horkých subtropů a tropů svojí lehkostí a specifikem materiálů jsou mnohem lepší než ta bavlněná z tržnice, byť by měla na sobě stejné značkové logo.

A pak už jen doladit drobnosti typu, že člověk musí zjistit místní počasí, tomu odpovídající opalovací krémy... pak třeba zjistí, že nemá odpuzovač komárů ("Vidíš, jak se ti teď nevyplatilo být hodný a nechat dobrotivě strojek jiným českým turistům na Korfu," dozvíte se pak doma.)... Pak také vyspekulovat, co a jak do kabiny letadla. Je to přeci jen skoro 5 hodin letu. A musíte oběhnout i lékaře, aby vám dal potvrzení, že ty léky nutně potřebujete s sebou do kabiny... Marná sláva, léta přibývají a léky denní potřeby uložené někde v kufru, který si to omylem třeba vycestoval do jiné destinace, to vám pak moc nepomůže...

A ještě honem, honem, všechno zabalit... "safra, kde je ta váha... a kolik že to zavazadlo smí mít". A ještě ty letenky a voucher, raději vytisknout dvakrát... Co kdyby.

No a pak už jen nařídit budíka na ráno. Ale o tom všem až příště. Třeba tento pátek.