Hana Zagorová s Karlem Vágnerem měla písničku "Hej, Mistře basů" - někdo je Mistr herectví (ženám se ovšem říká "Milostivá"), jiný je Mistr pera. Já jsem mistr překlepů. Proto raději s malým "m".
Taky děláte překlepy?
Nemyslím tím překlepy, které aktuálně páchá naše současná vláda. Jako vyhlášení ministerstva zdravotnictví, které ale vlastně nevyhlásilo a byla to chyba podřízeného úředníka, najatého ještě za minulé vládky - tak, co chcete - atd. atdp.
Myslím tím překlepy fyzické, při psaní textů.
Kdysi v 60. letech byla velmi populární a nedostatková kniha "Psaní všemi deseti". Možná si ji zdejší pamětníci mé generace ještě vybaví; zejména ti, kteří měli předmět "Psaní na stroji" ještě jako povinný na příslušné střední škole.
Řeknu vám rovnou: nic pro mne. Psát, tedy jak se odborně říká "datlovat", jsem se naučil někdy už v sedmi-osmi letech. Jednotlivými prstíky, ovšem. A stroj byl jakýsi velký Remongton, Dnes starožitnost. Tehdy, nutnost. Výuka probíhala v knihkupectví ve staré zástavbě dolního Hloubětína, která posléze podlehla výstavbě dvouproudové silnice a tramvajové tratě. Knihkupectví se přestěhovalo o 120 m výše, do nového sídliště. Následoval jsem je o 56 let později, jen těsně vedle. Z knihkupectví je dnes vietnamská manikúra a putyka U žraloka. Na rozdíl od knikhkupectví do těchto dvou "institucí" zásadně nechodím. O nehty se postarám sám a s místními opilci se bratříčkovat nehodlám. A jen se smutkem v duši pozoruji, jak se z jednoho mladého talentovaného fotbalisty stává výpitka.
Jen ten činžák, do kterého jsem se přestěhoval, se jakž takž drží při životě jistými modernizacemi, přenecháváním starousedlických bytů náplavovým cizincům a jiným elitám. Bezpečně se při životě drží zatím jen místní drbny - jak jinak.
Byl jsem vždy literárně schopné dítko. Proto do mne rodiče po přestěhování z Prahy do Krušných hor investovali a k vánocům jsem dostal kufříkový psací stroj Consul.
Vedle knížek, fotoaparátu Flexaret a kamery Quartz, to byl můj nejkrásnější vánoční dárek.
Nemusím vám jistě povídat, že jsem na něm okamžitě začal psát velký román. Ve svých 10 letech. Pochopitelně jsem jej nedopsal, neb Karel May uměl o indánech psát mnohem lépe, ale ve svých archivech mám ten román dodnes.
A pak jsem na tom stroji psal pochopitelně i jiné věci.
Mám-li si vzpomenout:
- opisoval jsem humoristické scénky z různých sborníků
- vytvořil jsem si sborník oblíbených veselých povídek
- asi tam byla i nějaká básnička
- na střední jsem pak horlivě psal nikoli zápisy ze schůzí SSM, ale scénky a hry pro Lidovou školu umění, kde jsem se na dramaťáku učil tři roky
- referáty do střední školy
a co já vím, co ještě, ale všemi deseti jsem se nikdy nenaučil. I tak všemi 4-6 prsty to mrskám po klávesnici docela slušně. Když jsem si tehdy dělal test podle výše zmiňované knížky, vyšlo mi, že jsem schopen něco málo přes 200 úhozů za minutu.
Zatímco všemi deseti vyžaduje znát klávesy nazpaměť, já se na klávesy vždycky musel a musím dodnes dívat. Nevadí mi to. "Vadí" to pouze tomu, že když udělám překlep, zjistím to až při zpětné kontrole textu.
A někdy ani to ne - jak se můžete bohatě přesvědčit na mých zdejších blozích.
Takže i když blogy kontroluji, nechce se mi je "házet" do Wordu na automatickou kontrolu. A čtu je potom. Někdy i potom po zveřejnění.
Pokud tedy vidíte můj uveřejněný blog, buďte si jisti, že na něm pracuji a že odstraňuji překlepy (občas i myšlenky, pravda). A někdy dokonce v tom pokračuji až druhý den.
Co s tím?
"Nepište rychle, když to neumíte," praví jedna zásada.
No, neumím to a píšu.
Už se bohužel nepředělám. A zkoušel jsem kdysi se "předělat" na psaní všemi deseti. Ale ta knížka prostě nedostala šanci. Protože se zrovna vždyky při učení seběhlo něco, co jsem potřeboval rychle napsat...
Od té doby ohledně překlepů tvrdím, že myslím rychleji než píšu a proto prsty skákají, kam nemají.
A od nedávna mám ještě jednu výmluvu. Musel jsem si koupit novou bezdrátovou klávesnici, ta stará zkrátka po víc jak 10 letech dosloužila.
Přiznám se, že jsem s ní naprosto spokojen. Však jsem také jejímu výběru věnoval nemálo času pátráním po názorech jiných kupujících.
Má jen jednu vadu: je kratší, než ta původní, takže "automaticky" občas brknu prsty vedle a PÍŠU CAPS LOCKEM. Tím se občas stane, že musím část textu znovu přepisovat. Stane se.
Takže, přeji hezkou neděli a já jdu opravovat řpeškčěrlepy.
Pozn.: V tomto textu jsem udělal 23 opravených překlepů a 9 textových změn.
