Jen jsem viděl ten rozhovor, hned jsem věděl, že o něm napíšu blog. Zrušení testů zdarma prý ohrožuje kulturu. Totiž bude prý tady diskriminační faktor: vstupné + test = vstupenka. Tak račte vstoupit!
Jde o rozhovor ČT24, redaktora Jiřího Václavíka s ředitelkou Tance Praha, Yvone Kreuzmannovou. Tady máte stručný průřez a k tomu tučně mé poznámky. A berte na vědomí, že to nehodnotím, jako člověk zabývající se, nyní jen již příležitostně, jednou oblastí kultury, ale čistě jako divák a jako občan.
Nuže...
Jestli někdo očekává, že paní ředitelka řekla, že zrušením testů zdarma kultura ohrožena není a že si milovníci kultury rádi připlatí na ten test, tak se mýlí.
Skepse paní ředitelky vyplývá totiž z toho, že ne všichni jsou zdravotně způsobilí se dát očkovat. Zřejmě toto jsou právě ti návštěvníci kulturních pořadů. Paní ředitelka hovoří přímo o diskriminaci. - Evidentně v životě nezažila, co to diskriminace je. Bere to jak rétorické cvičení.
I dále paní ředitelka hovoří o mnohém. Jak přes mediální kopírák.
Občas si lehce protiřečí - na otázku, zda je v silách zpostředkovat testování lidem zdarma, prý nemá na to pravomoci kontrolovat kdo se vykašlal na očkování... ale na druhé straně říká, že se její pracovníci chovají maximálně zodpovědně a kontrolují očkování, testy... Ale nelze chtít, aby organizátoři kulturních akcí realizovali tyto detaily. - Asi jsem nepochopil, co tím chtěla autorka říci.
Z dalších intelektuálních perliček by paní ředitelka ráda na začátku srpna věděla, jaké budou podmínky pro pořádání kulturních akcí pro celé září. - Možná by se měla zeptat toho koronaviru, jaké má plány.
Ale stávající diváci jsou prý hodní trpěliví a chápaví. - No prosím, aspoň něco pozitivního. Lépe by je nepochválila ani vychovatelka v mateřské školce.
"A jak je to finančně?" - ptá se redaktor Václavek. Finančně je to pochopitelně náročné. - Překvapuje vás to? - Naštěstí, Ministerstvo kultury bylo chápavé a na Taneční festival "přihodilo". A Ministerstvo kultury se celkem snaží pomáhat - má i nějaké záchrané balíčky. - No sláva, finanční toky nevyschnou!
A poslední závažná páně redaktorova otázka: "Máte pocit, že státu na kultuře záleží nebo ji má jako zbytnost - starým slovníkem řečeno - nadstavbu?"
Pan ředitelka se zachmuřila. Bohužel to vnímání důležitosti a významu kultury je vnímáno v tom starém smyslu - nadstavby. Kultura prý ve skutečnosti pomáhá návratu k normálnímu životu i kampani pro očkování. (Co se všechno nenacpe pod hlavičku významu kultury!) Ale pan ministr naslouchá. Ministerstvo ale nechce opakovat záchranné balčky, ale je připraveno navyšovat dotace, tam kde se pořadatelé dostali do problémů a jasně to zdůvodní. Neboli, penízky pouze těm již dotovaným, nikoli nějakým novým - to by zjevně pro již dotované zbylo míň. Paní ředitelka dotaci tedy evidentně již má. "A to si, myslím, že je správný postup," uzavírá hlubokomyslně paní ředitelka Kreuzmannová.
A můj celkový dojem?
Po část interview ve vedlejším televizním okně je nám promítána ta zázračná, úžasná a úchvatná kultura, kterou má paní ředitelka na mysli.
- Jednak je tu za tanec vydáváno něco jako fitness rozvička mládeže, na úrovni ovšem jak v domově důchodců a nebo první hodině tanečního dramatického kroužku (Děti, rozhýbeme se! - sám jsem tyhle věci zažil v dramaťáku).
- Pak, je to horda Japonců, jak někde na spartakiádě, kteří v dlouhých černých hábitech poskakují v otočkách a nakonec snad naznačují striptýz jedním tahem.
- Nebo jsou to dva muži, z nichž jeden stojí a vládcovsky manipuluje tím druhým - ten má křečovitě ruku v ústech. Možná na konci svého vystoupení bude i zvracet?
Možná to jde významově ještě hlouběji - možná je tím symbolicky naznačováno, že má daná postava držet hubu. Potažmo máme držet hubu my diváci a neremcat, pokud se nám ono "umění" nelíbí.
Těžko k tomu interview i oněm ukázkám něco dodat.
Maně si vybavuji tvůrčí kreace týmu Pavla Šmoka a je mi do z toho smutno, co všechno se dnes vydává za umění.
Vždycky si při podobném novodobém "umění" řeknu jediné: Dobře vám tak!
