Ano, jednou za rok člověk má narozeniny. A je jen na něm, jak je oslaví, pokud vůbec. Já si je užívám vždycky a v nových časech je to často pro mne důvod právě v tomto termínu vyrazit na zahraniční dovolenou. Stejně tak i letos.
Celé to vzniklo před 31 lety; svým způsobem díky Heleně Růžičkové. Od jejího narození zítra uplyne 87 let. Bylo to po období naší krátké nekonavší se spolupráce a na začátku dlouhého přátelství. Od té doby tvrdím, že jsem patřil k jejímu širšímu okruhu bližších přátel.
Díky pohádkové komedii, kterou jsem pro Helenu Růžičkovou napsal a která se z důvodu krachu producentovy banky nerealizovala, jsem právě v době narozenin vyrazil na svoji první zahraniční narozeninovou dovolenou. A mým cílem byl ostrov Korfu. Od té doby jsem zde byl víc jak desetkrát a stalo se tradicí, že jsem tam často jezdil právě v době mých narozenin - 3. června.
Tradicí se stalo i to, že jsem narozeniny trávil i v jiném zahraničí.
A tak, shodou okolností, letos jsem plánovaně se svým přítelem vyrazil na ostrov Djerba do Tunisu.
Tříhvězdičkový hotel byl příjemný, až na to, že byl trochu dost hlučnější. Díky animátorům, aniž by to byla jejich vina, přes den dost naplno vyhrávala hudba. Takový si prostě hotel objednal program pro své klienty. Utěšovalo mne jenom to, že hudba šla z kvalitního reproduktoru bez nějakého zkreslení.
Dodám postřeh, že nevím proč občas hráli nějaké album Charlese Aznavoura (Tunisko je frankofonní). A v tu chvíli jsem ocenil, jak dokonale kdysi u nás vybrali skladby pro Aznavourovo české album. To co hráli tady, byla jasná nadprodukce, kde se i Aznavourův hit "Et pourtant" ztrácel v šedi toho ostatního.
Klasickou dovolenou jste sami jistě zažili, tak k tomu není mnoho co dodat. V našem případě all inclusive chutná strava s mixem tuniských variací spolu s evropskou nabídkou. A samozřejmě moře. Bez něj to nejde.
Došlo i na nějaký ten okružní výlet po ostrově. Takže jsme spatřili most mezi ostrovem a pobřežím, jeho základy tvořila cesta vytvořená ještě staro Římany. Pak jsme byli v muzeu tradic tuniské kultury svátečního i běžného denního života. Doporučuji.
A samozřejmě došlo i na nákupní akce. Byli jsme zavedeni do hrnčířství, přímo s ukázkou řemeslné výroby. Komentoval to, ostatně jako celý zájezd, roztomilou češtinou, s optimistickým humorem náš průvodce. Hned na začátku se uvedl slovy: "Jmenuji se Karel, pan řidič je taky Karel a ty podšálky nezapomínejte vracet..." Pak samozřejmě představil sebe i řidiče svými jmény a vyrazili jsme na zájezd. Vzhledem i humorem mi pan průvodce připomínal herce Bohumila Bezoušku.
A samozřejmě jsme se "podívali" na tržnici v hlavním městě ostrova: Houmt Souk. No a zadarmo to tedy nebylo, protože kdo by odolal, že?
Nakonec mi zbývalo tedy oslavit už jen ty narozeniny.
A jak to celé probíhalo? - tady máte autentický zápis z mého deníku.
- - -
Začalo to už den předem. Na recepci jsme přišli s tím, že máme nárok na jedno jídlo a la carte, a v rámci all inclusive.
Jenže recepční zjistil, že se jedná pouze po úterky. Ovšem i v úterý odjíždíme po obědě. Nakonec jsme na něj zkusili, že mám narozeniny a on pak volal řediteli a ten prý schválil, že tedy dostanu a la carte zdarma jak si přeju, třetího v pátek.
V 19:30, po velké přípravy jako koupání, vonění se apod. jsme vyrazili směr zdejší restaurace. Nikoli jídelna. Ta byla ovšem zavřená. Tak jsme se přesunuli do jídelny a tam jsme oslavili personál. Načež jsme byli usazení k obyčejnému stolu, přinesli nám ubrousky a příbory.
Po chvilce to vylepšili košíkem, do kterého utrhli trs oleandru nebo co to kvete.
Když jsem se zeptal, kdy teda budete extra jídlo, bylo mi řečeno, že si máme nabídnout z běžné denní nabídky, že nikdo o ničem neví. Tak trochu trapas. Načež přišel vedoucí animátorů s tím, jestli mají už začít oslavnou show před večeří nebo po večeři.
Nakonec jsme se shodli, že teď, aby nečekali než se najíme.
O pár minut později vypochodovalo procesí animátorů z kuchyně, v čele s dortem a svíčkami.
Zazpívali Happy „Birthday To You“.
Když už byli u našeho stolu, pořád to směřovali k mému příteli nikoli ke mně. To mne překvapilo, tak že v rozhodující okamžik když už mělo dojít k sfouknutí dortu, zastavil jsem natáčení na video a řekl: „Ale já jsem ten kdo má narozeniny!“ Takže vše se napravilo a dort jsem nakonec sfoukl já.
Začal jsem krájet dort, byl naprosto skvělý a chutný. Lepší než běžná jejich nabídka, která taky není špatná.
A protože toho bylo opravdu hodně, tak jsem začal dort rozdávat. Napřed jsem dal 3 kousky rodině, která seděla u vedlejšího stolu. Jejich dcera, náctiletá dívčina se nám nabídla, že nás vyfotí a obrázky se jí podařily.
Pak jsem nechal povolat všechny animátory. Každý z nich dostal kousek a s několika z nich jsem se i vyfotil.
Pak dostal dva kousky náš oblíbený spolu turista, kterému přezdíváme podle jeho vzhledu i charakter mluvy inspektor Clouseau. Nebo taky inspektor Morgen, protože mluví jinak německy. Když jsem mu dával dort, tak jsem se omlouval, že německy mluvím jen trochu. On řekl, že to pochopil protože jsem prý jednou pražskou němčinou volal na přítele: „pocem“.
Poslední dva dortíky dostala malá děcka vedlejší arabské rodinky.
Na jiné jídlo nedošlo. Byli jsme natolik nasyceni dortem, že jsme si pak jenom pro změnu chuti dali malinký kousek jakési pizzy a to bylo všechno.
To ovšem ten večer nebylo všechno.
Tečku tomu nasadily dvě rodinky, které nezávisle na sobě se nám přišly omluvit, že zabraly ozdobený stůl, původně určeny pro oslavu mých narozenin.
No, řekněte, nebyly to krásné narozeniny?
A nakonec zcela originální, nahrané foto, protože - podotýkám - přítel je poloslepý a on sám bohužel neviděl na obloze nic. Ale tu fotografii jsem si nemohl odpustit.
Všechna foto: autor
