Měl jsem to štěstí, že jsem patřil k širšímu okruhu jejích bližších přátel. Máme na co vzpomínat, i když tu už není. Dneska si připomínáme její nedožité osmdesátiny.
Ze všech Heleniných výroků a úsloví (nepočítaje její nejznámější "Na tragickej život jsem já pes") jsem měl nejraději její přístup k trémě.
"Jak může nějaký herec nebo herečka prohlásit: já nemůžu hrát, já mám trému," říkávala. "To je profese! Představte si, že přijdete do krámu k řezníkovi a ten prohlásí: Já dneska nemám maso, já mám trému!"
To je celá Helena Růžičková v kostce.
Pokud vás znala: Buď vás milovala nebo neměla ráda; nic mezi tím.
Potkali jsme se na mém režijním filmovém debutu, pak na jedné reklamě a od té doby jsem byl "její"... Nakonec jsme spolu připravovali pohádkovou komedii "Jako v pohádce", ale z důvodu pádu banky producent přišel o všechny peníze a bylo po pohádce. (I tady na blozích iDnes jsem už o tom psal.)
Na Helenu Rúžičkovou se prostě nedá zapomenout. A ať jsme pak spřádali spolu jakékoli plány, "byl jsem její".
A na ni lze vzpomínat jedině s humorem a radostí. Před pár dny jsem shodou okolností trochu brousil po internetu a narazil jsem na youtube na profil Radek Heinzl. Nabízí zde dokumentární video, unikáty z natáčení Slunce, seno... Tak si pojďte Helenu Rúžičkovou připomenout spolu se mnou v záběrech, které pravděpodobně ještě neznáte. A jak jinak, než s humorem.
Slunce, seno, klapka - "táto, ty jsi se zul"
https://www.youtube.com/watch?v=V3Zki-CGHPY
Slunce, seno, paráda - letní kino v Krupce
https://www.youtube.com/watch?v=MYQcJ7ITnsc
