Vážení, když už gala večeři, tak dle Salvadora Dalí! Byl jsem chudý student - jak se říkává - když jsem, šílený polohlady, - jak se rovněž říkává - otevřel Les Dinners de Gala - čímž jsem otevřel dveře do jiné dimenze.
Ano, psal se přibližně rok 1978. Probíral jsem se katalogy knih v Knihovně zahraniční literatury v Moskvě. Potřeboval jsem trochu vypnout ze studijních materiálů. Povinnou četbu z literatury jsem měl již přečtenu. Stejně tak vybraná díla Havla nebo Kundery (v Moskvě restrikce na indexové české autory po r. 1968 paradoxně neplatily).
Zbývalo mi tedy, zaobývat se uměním.
Monografie umělců byly vždy na první místě mé knihovní "relaxace" (sám jsem tehdy již vlastnil docela slušnou knihovnu, kromě toho začínaly u nás vycházet Dějiny umějí od Pijoana). Následovala různá vydání z oboru architekruty. Z té doby mi zůstala v mysli kniha sa názvem jako "Vlastni domy architektů". Dnes jsou podobné knihy něžně dostupné a je jich celá řada. Postupně se mi otevíraly oči, jaká že vlastně může být architektura.
A občas jsem v rámci experimentů nakoukl sem a zase tam... navíc tedy byly některé knihy vystavené na poličce - tedy ve studovně půjčovny, pod dozorem knihovnice.
Neřekl bych, že bych byl uchvácen surrealismem Salvadora Dalí. Navíc jsme měli jednoho surrealistického spolužáka z bývalé Jugoslávie, poněkud praštěného, který podobnými excesy dával zabrat našemu socialisticko-realistickému ročníkovému profesorovi (ten byl pod hrozbou stalinistických čistek řádně v tomto duchu vyléčen ze svého původně revolučního ideo-romantismu).
Já osobně jsem spíš vnímal pastelové barevné ladění Dalího výtvarných děl. A samozřejmě jsem se učil přemýšlet nad "co tím chtěl autor říci". Nikoli prvoplánově, ale spíše se domýšlet autorových "podtextů". S tím jsme v normalizovaném Československu neměli problém, protože mnohé zejména filmy obsahovaly jinotaje. A českoslovenští diváci je vítali, hledali a mnohdy si je domýšleli i tam kde je autoři původně vůbec nezamýšleli.
Že by takovýto výtvarník "zplodil" kuchařku mi nepřišlo na mysl ani v okamžiku, kdy jsem si ji bral z výstavního regálu. Obálkou pak kniha spíše připomíná další knihu obrazů. A název? Inu, od surreaslisty můžete čekat cokoli.
...
O to víc jsem byl v šoku, když jsem při listování spíše textem našel i řadu receptů. V té době moje angličtina nebyla na příslušné úrovni. Jen jsem občas něco překoktal. Překladače nebyly, o internetu se snad nikomu ani nezdálo. Spoléhat jsme se museli jen a jen na své jazykové znalosti.
A tak až teď si dokáži přečíst, že kniha obsahuje "136 recipes over 12 chapters, specially illustrated by Dalí, and organized by meal courses, including aphrodisiacs" neboli "136 receptů v 12 kapitolách, speciálně ilustrovaných Dalím a uspořádaných podel jídelních chodů, včetně afrodiziak".
To poslední mne může zajímat až teď, v nějakých 22 letech mne zajímalo něco jiného. Dokonce jsem si tehdy ten recept pracně přepsal do jedné z českých kuchařek, tehdy naopak zakoupených v tehdejším knihkupectví zahraniční literatury.
Tímto jsem tak trochu napověděl, proč vlastně píši tento blog.
Dlouho jsem pátral po Dalího "Les Dinnes de Gala". Ne, že bych se snažil o gala večeře. Tehdy to znělo jako sci-fi a pro naše peněženky, to občas zní jako fantazie i dnes. Nehledě na to, že i luxusní kuchyně se už dávno posunula zcela jiným směrem.
Pár let jsem po knize nepátral. Na to, abych ji koupil v zahraničních e-shopech jako antikvární, jsem neměl ani finance ani odvahu platit do neznáma. A tak mne překvapilo, když jsem pred pár dny jen tak zadal název knihy, vyskočila na mne i na českém trhu nabídka onoho vydání z r. 2016.
Nehodlám však podle ní vařit ony luxusní, ehm gala večeře. Jde mi hlavně o uměleckou hodnotu knihy. A svým způsobem i o tu zvláštní atmosféru.
O tu zvláštní atmosféru, kterou jsem zažíval i jako student, kdy jsem se okouzlen probíral výtvarnými díly na téma kulinářských delikates, pravda tehdy i delikatesami samotnými, abych pak...
...abych pak se odebral do místního bufetu Knihovny zahraniční literatury a dal si tady luxusní volská oka nebo párek s dušeným hráškem.
Inu, dnes obyčejné jídlo - tehdy i to byla svým způsobem delikatesa.
Gala večeře.
- - - - -
Foto: archiv autora.
