Dnes je to patnáct let, co Helena Růžičková odešla

"Staré filmy, výborní herci i herečky, kdo si na ně dnes vzpomene?" - Byla nekorunovanou královnou české komedie. Dnes je to 15 let, co odešla. A až na blízké, nikdo nevzpomíná. Helena Růžičková.

Byla neuvěřitelná herečka. Uměla "okamžitě něco udělat", stejně jako uměla být nesmírně ukázněná v roli, v textu.. a po každé se do své role položila celou vahou své osobnosti i kil, které nosila stejně statečně jako problémy a rány Osudu, které ji v životě potkaly.

Snad o to víc ráda rozdávala smích a humor.

Její umělecký život má několik zásadních etap a žádná z nich nezůstala bez povšimnutí diváky.

Z malých rolí se postupně vypracovala na role přední. Neříkám, že hlavní. Ale byly to role, které zaujímaly významné místo. Za všechny bych jmenoval Heduš - z trilogie Homolkových.

Satirické snímky o pravých českých maloměšťácích - rodině Homolkově - zazvonily jejích živočišným lidstvím v závěru 60. let. A hned tři. 1 - 2 - 3 Úžasně zde vedle komediálních poloh nezapomenutelně svým "lesním tancem" (Helena Růžičková chodila jako malá do baletu) přinesla do příběhu lyriku. Aby se zároveň v pražských bytových scénách změnila v hubatou dryjáčnici... až nakonec v namyšlenou paničku, jejíž důstojnost spláchne pád z můstku do rybníka. A konečně i v náruživou manželku, kdy celou vášeň shodí scénkou se zaseknutým zipem, aby nakonec "PO TOM" uvolněně pronesla: "Do mě ti vstoupil takový klid..."

Bouřlivá léta 70 však přinesla do jejího života až příliš mnoho klidu. Zákaz hrát. Režim nezajímalo, že excelovala v Činoherním klubu, dokonce po boku hostujícího sovětského herce Olega Tabakova v legendárním Revizorovi. Režim zajímalo, že si pouštěla "hubu na špacír". A tak se snažili umlčet.

Kampak ale na Helenu Růžičkovou!

Přes tuto ránu osudu přenesla stylem: "Když mě nechějí zaměstnat jiní, zaměstnám se sama!"

A se synem Jiřím se pustila do estrádní zájezdové činnosti...

...a věřte nebo nevěřte, její pracovní diář byl od té doby stale plný...

...ano i po smrti.

Nikdy nedělala nic napůl. Ani vztahy. Pokud jste se dostali do jejho zorného pole, buď vás milovala nebo nenávadiěla. Nic mezi tím.

Když už se jí podařilo zlomit odpor vedení zábavy socialistické Československé televize, začala nás rozesmávat o Silvestru i v jiných zábavných pořadech.

Aby nakonec překvapila všechny jako úchvatná Anna Urbanová v seriálu z r. 1985, Vlak dětství a naděje. Tuto svojí hereckou polohu završila nakonec o 10 let později rolí Helgy v televizní minisérii Přítelkyně z domu smutku.

A mezitím přišel druhý komediální vrchol její kariéry - milovaná i zatracovaná trilogie Slunce, seno... Dodnes je, na rozdíl od Homolkových, snad každoročně opakována. Vytvořila tady prototyp vesnické ženy tak věrohodně, že jí na besídce jednou řekli: "Neveřím, že nejste z vesnice. To by ženská z Prahy nezahrála."

Helena Růžičková ano.

Ale cokoli bych dál dodával, by bylo jen nosením dříví do lesa.

Závěry kariéry bývají různé.

Poslední film Heleny Růžičkové - Trhala fialky dynamitem - byl obětí nové doby. Doby, kdy se do filmování pouštěl kde kdo. "Novodobé" fimy trpěly značným značným amatérismem a nebojím se toho slova: diletantismem. Absence dramaturgie, rozklad profesionality tvůrců, zásahy "podnikatelského baroka" samozvaných filmových producentů... kdo tehdy počátkem 90.let mohl mít "našetřeny" milióny, aby mohl financovat film?

Byla to jedna velká džungle a Helena Růžičková se ve své snaze natočit film, stala jednou z mnoha obětí. A je tou poslední, komu by se "kvalita" Fialek dala vyčítat.

Spolu jsme pak připravovali -  s odstupem času - její poslední film. Vše podstatné se dočtete v tomto mém archivním blogu. (Audioukázky ovšem archivovány nebyly.)

Ani tady na film v oné džungli prostě nedošlo. - I když další pokusy byly... dokonce chtěla přizvat na malou roli Tinu Turner... Nikdy už se nepodařilo ani jeden z projekt dotáhnout do konce.

Závěr jejího života asi znáte: ztráta milovaného syna, posléze manžela a nakonec tři roky bojovala s rakovinou. Vydala o tom i několik knih, kde jí nejbližší přítelkyní byla novinářka a spisovatelka Marie Formáčková; stejně tak jako jí podporu poskytovala i Zdena Weinrichová.

Na Helenu Růžičkovou je ale nejlépe vzpomínat vesele.

Nejenže na "tragickej život byla pes". Ještě i na pohřbu svého manžela, tedy rozsypu jeho popela na zahradě domu ve Slatiňanech, za účasti řady hostů, raději tragédii přešla humorem, když se obrátila na Zdeňka Trošku se slovy: "Neřvi a hlídej, ať nám tady nic neukradnou."

Humor Heleně Růžičkové nikdy nikdo neukradl.

A naštěstí nám zůstal zachován ve filmu, v televizi, v knihách...

A i když mediální svět zapomněl, jsou lidé kteří nezapomínají.

- - - - - - - - -

Poznámka: Název jsem si vypůjčil z osobních stránek Marie Formáčkové a věta z perexu pochází z diskusního příspěvku k blogu Aleše Preslera.