"Děsím, se s čím přijdete příště"

Napsal mi jeden dobrodinec v diskusi pod blogem. Vyděsil jsem se! S čím mám přijít? "Teřich, nehty a beďary" už jsem popsal... O Kalouskovi ani Zemanovi či Babišovi nepíšu. - Už to mám! Bude to o ... :)

Ne, nebojte se "o hovně" to nebude, abych nebyl sprostý. I když vám mnozí, zejména v přibývajícím věku potvrdí, že správé vyměšování je, zejména v přibývajícím věku, věc velmi důležitá. A nemusím se s touto problematikou obracet na odborníky.

"Závadnost" oním dobrodincem vyjmenovaných témat svědčí spíše o jeho mladistvém, nerozvážném věku. Zatímco Zdeněk Troška hovoří o "hedvábné stolici", pak dotyčný zřejmě ještě vůbec nezaznamenal, že jeho tělo žije. To se stává ve dvou případech: v mládí a po smrti.

Na rovinu říkám, že psát o politce mne příliš nebaví.

Sluníčkář nejsem, povinný komunista už taky ne; sympatizuji spíše s jednotlivými záležitostmi humanistického typu - odmítám dnešní sociopatii, lhostejnost a na druhou stranu: svět už taky zachraňovat nehodlám. Kariéru jsem ukončil před 27 roky a děkuji Bohu (a všem jiným svatým), že se mi splnilo to hlavní pozdější životní přání: "živit se čestně a poctivě". Což si mnozí řeknou, že tohle si může přát jen ten největší blbec.

Mají pravdu. Ve průzoru dnešního náhledu na život, kdy účelově manipulovat a lhát, podrážet a podvádět je téměř norma, nutně musím býti blbcem a všichni mně podobně takoví.

Jak s tím bojovat?

Tím nemyslím s tím, abych nebyl za blbce, ale abych BYL za blbce.

Přiznám se - vyhledávám pozitivní věci; věci které mne posilují, které jsou laskavé, dodávají mi pozitivní energii... aspoň já je tak vnímám. Ten výčet všeho možného by byl ne příliš velký, ale zato rozmanitý. Jsou to vybrané knihy, filmy, hudba a jiné umění... pohádky, humor, umělecká díla... A nejde jen o "klasiku" a staré vykopávky, nemyslete si. Potěší mne - kupodivu - i zdejší či jiný blog, např. youtuberský. A samozřemě občas i nějaký tv pořad.

Dávno už ale nejsem hltač obrazovky a snad jsem jím ani nikdy nebyl. Stejně tak chodím minimálně i do kina. Svým způsobem se dost dobře totiž nedokážu odpoutat jednak od kritického myšlení, jednak od humanitního postoje a pocitů... Takže se nedívám na filmy "jako divák", jak kdysi říkal jeden můj profesionální velmi dobrý známý - kameraman.

Takže - s tím vším jsem přišel "příště". Neboli dnes. A abych "cyklicky" završil téma na základě zvláštního přání "děsení se" onoho dobrodince... zakončím tento blog lehce provokativním obrázkem. Takovým pěkným komerčním pokusem pro to udělat něco pro děti. Pokud se mne zeptáte, zda se mi to líbí - tak nikoli. Vyjádření o zdravotní nezávadnosti jsem rovněž nehledal. Ale protože mám smysl pro blbiny a pro blbosti, tak nevidím důvod, proč sem onen obrázek nedat:

P.S.: Kdyby byl zájem - zejména onoho nejmenovaného diskutujícího - mám třeba ještě v záloze hemeroidy. Taky pěkné téma. Jistě bude bohatá diskuse...