Všichni máme občas nějakou tu krizi. Je to už přes dva týdny, co jsem se vrátil z výletu do Indie a ne a ne se dát dohromady a napsat o tom. Co s tím? Tak jsem aspoň namíchal tento blog.
Pravda je, že jsem tu změnu podnebí trochu odmarodil. A znáte to, chlap když marodí... nálada pod psa. Tedy, ne že bych měl vysloveně depku. Obzvláště dneska, když jsme s přáteli dělali domácí grilování. Uznejte, že na depkaře nevypadám:
Grilování se mi navíc mimořádně dařilo. A to jsem kombinovanou troubu horký vzduch+gril používal po prvé, co ten sporák máme asi rok.
Marná sláva - člověk se stále učí. Zatím dosavadním nejčastějším kouskem mého "troubování" byla bublanina.
Samozřejmě, k pohodě nepřispívají současné události. Ale jak víte, politice se v blozích raději vyhýbám - a i pak velmi často uteču spíše do oblasti médií, jak vnímají to či ono a k samotnému tématu se raději nevyjadřuji. Jednak je to trochu zvyk z mého více jak dvacetiletého zaměstnání, jednak nemám potřebu se honit za karmou ventilováním politických názorů.
Raději se dívám na svět optimisticky a snažím se vdechnout trochu optimismu i jiným.
Pokud nevíte, a povětšinou nevíte, tak prakticky každodenně posílám vybraným přátelům a známým ranní pozdrav. (A oni mne potěší stejnou nebo aspoň prostým přáním.) Protože mám známé různě po světě, tak to dělám v různých jazykových mutacích. Ponejvíce ovšem česky nebo v angličtině. A jak to vypadá, malý výběr máte zde.
Trochu teď vnitřně řeším otázku: jak se rozepsat? Deset dní v Indii není zas tak málo. Zážitků bylo bohatě a to i v případě, že ryze osobní věci vynechám. Možná budu muset poprosit o přímluvu můj nový dárek: při příležitosti narozenin hinduistického boha Ganeša, ztělesňujícího moudrost, umění a štěstí. Co z toho potřebuji k psaní blogů... možná vše dohromady. Neboli, držte mi palce, abych se dal dohromady i já a mohl se pustit do blogů z cesty do Indie.
No, a abyste mi věřili, že jsem v té Indii opravdu byl, tady máte na závěr fotografii z letiště v Dillí, při odletu domů.
Všechna foto: autor
