Už tři dny marodím. Je to klasické nachlazení. Takže jsem spíš jak mátoha a hledám svůj optimismus, jak se dá.
V tuto chvíli už jsem ve stádiu, kdy jsem ochoten spolykat snad i arzen, jen aby to nachlazení dalo pokoj.
Se zbytkem sil se vždy dohrabu do postele a přikryju se. Tím nejteplejším co mám. I tak mnou včera asi hodinu cloumala zimnice. Řeknu vám, nic moc. Přitom teplotu nemám, takže cpal do sebe prášky typu paralen je celkem zbytečné.
Samozřejmě se dopuji vitamíny. Ať už přírodními nebo umělými. No a do toho dobře míněné rady mých známých na Facebooku. Vědí nejlépe, jak na to. Kdyby bylo po jejich, jsem už dávno zdráv. Bohužel, není tomu tak.
U rýmy jsem velmi rychle přišel z papírových kapesníků na lepší WC papír. Z finančních důvodů. Je to zkrátka levnější. I tak už z té roličky zbývá sotva pětina. A pochopitelně nesmíte zapomenout mazat nos a jeho okolí nějaký vhodný m krémem. Nedávat šanci odřeninám.
Ve finále však ani smrkat ani kašlat už pořádně nemůžu. Jde o to, že Branice začla fyzicky protestovat a jakákoliv podobná aktivita mě prostě bolí. Řeším to tak že se vždy přitisknu ke zdi nebo posteli bránící a nedávám jí šanci příliš vibrovat.
Teplotu si měřím každou hodinu. Sice mi test na covid vyšel negativní, ale co kdyby.
Ať tak nebo tak, jsem prakticky nepoužitelný v jakémkoliv směru.
Zdaleka nejsem sám, kdo je teď mimo dobrovolný pracovní proces (jsem už v důchodu, tak proto pouze dobrovolný).
Z mého PC se stala hromada železa. Nepoužitelná. Takové věci se zpravidla dějí náhle. A člověk si potom jenom může trvat vlasy, co všechno nestačil zálohovat, pokud vůbec zálohoval. Tohle naštěstí není můj případ. Přinejmenším ze 70%. Jo, našel bych pár souborů, které by si zasloužily za zálohování. Ale aktuálně to hlavní je zachováno. Díky čemuž třeba mohu na blogy.
No a teď už je na řadě, sebrat špetku optimizmu a doufat a dělat všechno proto, aby se vše zlepšilo.
Ostatně, o tom a ne o ničem jiném, je celé konání lidské.
