Z hlediska zájmu o chřipku by se směle mohlo říci, že nejen vede tyto žebříčky, ale být to v opačném pólu popularity, mohla by klidně kandidovat i na prezidenta.
Předpokládám, že neznáte nikoho ve svém okolí, kdo by alespoň "neochutnal" chřipku nebo virózu za poslední měsíc, měsíc a půl. Ti šťastnější už to mají odbyto, na jiné to teprve čeká a mnozí se v tuto chvíli právě potí, smrkají, atd. atd.
Podle článku iDnes dle Národní referenční laboratoře epidemie právě vrcholí, o smutných 6 případech nemluvě.
Moje otázka zní ale jinak.
Je skutečně nutné, aby podobné virózy dosáhly takových hromadných onemocnění? Přitom by možná stačilo tak málo, přinejmenším pro jejich zmírnění. A sice něco jako společenská prevence.
Zeptám se ještě jinak.
Kolik takto nemocných lidí jste v tomto chřipkovém - virózním období potkali na ulici, v hromadné dopravě, ve veřejných prostorách s rouškou přes obličej?
(Nemocnice a lékařská zařízení a jejich personál pochopitelně nepočítaje.)
Jakým opakem je proti tomu třeba Japonsko.
Tady se z roušky přes ústa v případě byť jen sebemenšího nachlazení stala nejen ohleduplnost, ale přímo společenská slušnost.
I Japonci cestují denně do práce. O jejich pracovním nasazení snad netřeba ani diskutovat. Ale rovněž není problém spatřit na ulicích a vlastně kdekoli někoho s rouškou přes ústa, na znamení toho, že je sice nachlazen, ale že plní své společenské povinnosti a zároveň chrání své spoluobčany před nakažením ze své strany.
Možná by stačilo zavést podobné "opatření" třeba formou doporučení v médiích, ze strany hygieniků, referenčních pracovišť, ano i ze strany ministra.
Možná by namísto radostného sčítání nemocných a nemocenských mohli i něco udělat pro zmírnění podobných epidemií třeba tímto návrhem; jinak to totiž spíše budí dojem, že jsou všichni placenými agenty farmaceutických společností vyrábějících očkovací látky a zázračné "ulevující" tabletky, spreje a další farmaka, s nimiž je právě v období podobných virových epidemií největší kšeft.
Obě foto: © Martin Faltýn
