Aleš Presler (1956 - 2019)
Aleše Preslera jsem potkal někdy v r. 1985. Dali jsme si schůzku pod hodinami na rohu banky na Štrossmajerovně náměstí. Musel být na nás pohled: on 190 cm já 156cm.
Té schůzce předcházel telefonát, že jsem začínající filmový režisér a rád bych natočil debut podle jeho knížky Beatles se stejně rozpadli.
Podali jsme si ruku a přešli jsme úhlopříčně křižovatku směrem do vinného sklípku, kde jsme se bavili o všem možném... a já jsem nikdy před tím ani po tom v životě už tolik vína nevypil.
Bylo to první setkání a okamžitě jsme našli společný jazyk. Ve víně, v názorech, v práci i v soukromí.
Psali jsme spolu scénář podle jeho knihy. Často jsem jej navštěvoval i doma, v činžovním bytě na Letné, kde se ostatně odehrávala část jeho knihy. Bylo to tedy něco jako studium prostředí. Stejně tak jsem se díky tomu podíval do tiskárny, kde Aleš působil... Stal jsem se občas součástí jeho rodiny, dokonce jsem působil jako "pan chůva" jeho dvěma synům, když nebylo zbytí a Aleš se svou paní Janou šli někam za kulturou. To "chůvování" nebylo složité - kluci byli malí a poctivě spali... byl jsem tam skutečně jen pro případ, kdyby něco.
Aleš byl přesně takový jako jeho kniha. Upřímně kritický, nekonformní a rovný v názorech.
A zůstal takový po celý život, co jsem jej znal a mluvili jsme spolu naposledy ještě po telefonu před dvěma týdny. To už věděl, že má agresivní rakovinu a že mu už života mnoho nezbývá.
Ten film jsme bohužel nenatočili. S měnící se dobou kniha i scénář pomalu přestávaly být něco revoltujícího a originálního. Doba svou otevřeností všechno předběhla a tvůrčí skupina scénář tzv. odepsala.
Pan přišla jiná doba. Státní film Filmového studia Barrandov rokem 1991 skončil a my jsme šli každý svou životní, osobní i pracovní cestou. Jen jsme se občas potkali jako vždy, na sklence vínka či sklenici piva.
Z té "nové doby" se datuje jedna historka. To jeho synové dospívali, končili základní školu. Vypadali téměř jak identická dvojčata. Blonďatí, kudrnatí...
A jednoho dne mi Aleš zavolal:
"Hele, točí se ten a ten film - a jmenoval režiséra - a oni je našli v komparsním rejstříku, jak si před pár lety díky tobě zahráli v pohádce O zatoulané princezně. A že aby si šli zahrát. Že o nic nejde, že prý by stáli jen před nějakým klubem."
"Ježíšmarjá, ani omylem!" vyjel jsem, neb jsem shodou okolností o tom před týdnem mluvil s mou známou, takto pomocnou režisérkou. Strašně si mi stěžovala na produkci. Inu nová doba. Ale díky ní jsem měl také patřičné informace CO je to vlastně za film.
A tak jsem to řekl naplno i Alešovi: "To je film o homosexuálních prostitutech... je to jako napůl realita, a na půl hraný film... ještě by se toho mohl někdo chytit, nedej bože, jako že oni šlapou a prodávaj se chlapům v reálu. To by se s nimi táhlo."
Tím to naštěstí tedy skončilo a já jsem byl rád, že jsem si mohl připsat k dobru jeden skutek. Takovouhle filmovou "kariéru" jsem Alešovým synům skutečně nepřál.
Za pár let poté jsme se s Alešem opět potkali pracovně - a tentokrát díky němu. Začal jsem působit jako režisér ve vysílání pražského televizního zpravodajství. Tehdy jej produkoval Kabel Plus, a později jeho nástupce UPC, to už pod značkou Top Info.
Aleš už tady působil jako renomovaný redaktor nejrůznějších zpravodajských příspěvků, slovem i obrazem. Přitáhl mne sem. Tak jsem se stal režisérem denního vysílání a několika magazínů, živých vysílání "Dobrého jitra" a jiných talk show. Byla to o to zajímavější práce, že tam tehdy byla parta profesionálů z České televize a Aleš byl mezi nimi jako ryba ve vodě.
Oba nás ta práce bavila. Ćasto jsme pak opět spolu intenzivně komunikovali pracovně i soukromě. A když ten projekt převzal Krátký film Praha a posléze kvůli nedostatku peněz skončil, oba jsme své zkušenosti zúročili když se naše cesty opět rozešly.
Já pokračoval v odbavovacím centru UPC pro filmový kanál Hallmark a Aleš působil jako šéfredaktor v měsíčníku Prahy 7, vycházejícím pod názvem Hobulet.
I potom jsme jeden o druhém věděli a nebyl nikdy problém si zavolat, případně se jednou za čas sejít.
A sešli jsme se i do třetice. Právě tady na blogu iDnes.cz Já jsem začal psát od podzimu roku 2008.
Aleš už tady, tuším psal. Rád jsem četl jeho blogy https://presler.blog.idnes.cz/. Byl v nich přesně ten Aleš, kterého jsem znal od roku 1985 - upřímný, kritický, nekonformní - čímž pochopitelně dráždil do posledního blogu z 3. února 2019 své příznivce a ještě více odpůrce.
Žádný další blog už bohužel nenapíše.
Aleši, děkuji Ti za všechno.
Foto A. Preslera: profil jeho blogu.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Může za odmítnutí jednání o důchodech rozchod Andreje a Moniky?
Médii probíhá informace, že hnutí ANO odmítlo se zúčastnitní jednání od důchodové reformě. Prý je vláda rozhodnuta prosadit své tak jako tak. Není za tím ale něco víc?
Martin Faltýn
Než kočička vejce snese...
Cože? Vy neznáte jak je to dál? A vy nevíte, že kočka snáší vajíčka? Vážně jste o tom nikdy neslyšeli? Tak to čtěte dál...
Martin Faltýn
Kniha jako zjevení
Občas daruji i knihu. Jen tak. Buď chci udělat někomu radost nebo přinést užitek. A nemám ani problém darovat někomu knihu ze své stávající knihovny. Včerejší „darovací akt“ mne ale dost překvapil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Francie představila poštovní známku s obrázkem a vůní bagety
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
RD Broumov se zahradou
Broumov - Olivětín, okres Náchod
3 900 000 Kč
- Počet článků 1310
- Celková karma 16,13
- Průměrná čtenost 1150x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek