28. prosince 1895

Ano, vážení je to přesně 124 let, co se na prvním veřejném představení v Gran Café v Paříži rozsvítilo uhlíkové světlo promítačky a diváci spatřili... první filmy. Takže, první Den filmu a zajímavosti kolem něj.

Když se tak probíráte tím, co dnes nabízí internet a co jste se kdysi kdesi sotva dozvěděli ze suchopárných dějin filmu od G. Sadoula... tak vidíte, že to vlastně bylo všechno jedno velké dobrodružství. A že spousta zajímavostí vám unikla.

Třeba už jen to první veřejné představení.

Kavárna Grand Café, na Bulváru kapucínů č. 14.

Víte, že to bylo pouze pro 33 platících diváků? Cena vstupného byl 1 frank. Kolik by to bylo dneska si netroufám odhadnout, ale málo to rozhodně nebylo. Odhadem: 300 korun?

Tím spíše, že se promítání odehrávalo v pronajatém salonu. Mimochodem: indickém salonu. I to byla známka určitého luxusu. Představení pořádajíci bratři August a Louis Lumiere ovšem pronájem salonu neplatili. Pronajal jej za tím účelem rodinný přítel, fotograf Clement Maurice.

A především, ono Grand Café, jak o něm hovoří prameny, byste marně hledali. Jde totiž jen o jednu kavárnu z restaurací a kaváren hotelu Scribe, na této arese.

V souvislosti s tímto promítáním před 124 lety došlo k malému skandálu.

O promítání mělo zájem 2000 lidí a zabránit jim ve vstupu prý musela policie!

Dnes by to byla reklama jako hrom!

A co se promítalo?

Na programu bylo 10 snímků.

1.     La Sortie de l'usine Lumiere a Lyon
2.     La Voltige
3.     La Peche aux poissons rouges
4.     Le Débarquement du congres de photographie a Lyon
5.     Les Forgerons
6.     L'Arroseur arrosé
7.     Le Repas de bébé
8.     Le Saut a la couverture
9.     La Place des Cordeliers a Lyon
10.     La Mer (Baignade en mer)

Ovšem, nemyslete si, že to bylo z dnešního pohledu něco světoborného.

Ve skutečnosti šlo o krátké 45 vteřinové snímky. Dnešním chápáním, to byly 42 vteřinové záběry - bez střihu. Jednoduše, kameru namířili na nějakou situaci a natočili, co se zrovna před kamerou dělo. Byly to tzv. oživlé fotografie, jak se také někdy říká.

A proč právě 45 vteřin? To bylo přesně tolik, kolik se vešlo filmového materiálu do jedné kamerové kazety. Kamera byla ostatně jakási na první pohled nevzhledná bedna. Ve skutečnosti to byla chytře zkonstruovaná mechanika, kdy se přístroj využíval jak jako kamera, tak ke kopírování filmů, tak samozřejmě k promítání. Něco jako 3 v 1.

Jak tedy vypadaly první filmy? Už první snímek hovoří za vše:

Odchod z továrny. V jediném záběru prostě vycházejí z továrny lidé. A to je vše.

Je to - stejně jako ostatní tvorba bratří Lumierů - vždy jen jeden dokumentární záběr. Protože oni sami považovali film pouze za technickou hračku. Filmovou podívanou a umění z něj udělali o něco málo později jiní tvůrci.

Další populární z oněch deseti je také komický snímek Pokropený kropič nebo žánrový obrázek Snídající dítě. A opět: vždy jde jen o jeden jediný záběr, ve kterém se něco odehrává.

Ostatně na francouzské wiki stránce "Salon indien du Grand Café" se můžete na všechny ty snímky podívat. Je jich tedy celkem deset.

Z pozdějších Lumierových snímků je nejznámější asi Příjezd vlaku. Rovněž jednozáběrové 45 vteřinové dílko.

/Licence Youtube. Odkaz dle oficiálních stránek Wikipedie./

Určitě by se našla řada dalších zajímavostí o prvním fimovém promítání přesně před 124 lety... ale i tak toho není málo. A pokud se chcete hlouběji ponořit do celé této tématiky, mohu vám též doporučit návštěvu Muzea bratří Lumierů v Lyonu, v Insititutu Lumierů.

Co dodat závěrem?

Celosvětově je dnešní den označován jako Den kinematografie.

Vědeli jste to?