20 let v Rádiu Svobodná Evropa - 20 let služby demokracii
Psal se příznačně 25. únor a to roku 2002, když jsem podepisoval smlouvu jako trenér studiových technologií do Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda - jak zní plný název této legendární instituce. Pokud tedy budu psát Rádio s velkým "R" budu mít na mysli tento celý, plný název.
Ano, jako řada Čechů jsem Svobodnou Evropu poslouchal přes rušený signál. Měl jsem rádio Tesla Menuet, které si s tím rušením umělo poradit celkem dobře. O to více to pak pro nás na krátkých vlnách bylo jedno ze zvláštních spojení s domovem - s Československem, během mých 5 let studií v Moskvě. (A nemyslete si, studovat tam - to nebyla jen tzv. ideologická výchova a na umělecké škole, vysoké filmové škole VGIK, už vůbec ne!)
A najednou jsem kráčel chodbami bývalého Federálního shromáždění (u Národního muzea), kam se díky prezidentu Václavu Havlovi Rádio přestěhovalo z Mnichova. Vyprávět by o tom měl pan Pavel Pecháček, pod jehož ředitelováním se tak přestěhovala i česká redakce. V r. 2011 s ním byl natočen pořad o této části historie. Za mého působení v rádiu pan Pecháček byl externím poradcem a zmocněncem. Myslím, že se mohu pochlubit, že jsem se s ním několikrát přátelsky setkal a že mi dokonce nabídl tykání.
Rádio se pak stěhovalo ještě jednou - do třetice. Na Hagibor. Jestliže do prvního přestěhování jsem se přidal po 6 letech, na Hagibor už jsem se stěhoval jako řádný zaměstnanec. I tady hrál Pavel Pecháček svoji roli: zde je youtuberský dokument o něm a Rádiu na Hagiboru.
Psát o oněch 20 letech mého působení v Rádiu má v mém případě jeden problém. Jsem vázán i po skončení zaměstnaneckého poměru. Proto ode mne nečekejte nějaké více či méně závažné informace. Možná tak pár osobních postřehů, které, jak se praví "nejsou oficiálním postojem RFE/RL".
RFE/RL lze rozepsat jako Radio Free Europe/Radio Liberty. Je registrováno jako soukromá, nezisková společnost. Spadá pod Americkou agenturu pro globální média (USAGM) - což je něco jako naše Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která též vysílání Rádia z ČR právně zaštiťuje. Pod USAGM spadá celkem šest entit, mimo jiné i Hlas Ameriky (VOA).
Mnoho informací o Rádiu najdete na jeho oficiálních stránkách, detailně také na stránkách jednotlivých redakcí, kterých je aktuálně 22. Vysílá se v 27 jazycích. Jak je to možné? Tak na příklad v Rusku se pokrývá tatarsko-baškirský region v jejich národních jazycích, zrovna tak region Severního Kavkazu, kde to jsou tři jazyky. V Afganistanu se hovoří dvěma jazyky.
Jak už jsem uvedl, nastoupil jsem oficiálně 25. února 2002. V té chvíli jsem netušil, že české vysílání bylo k 31. 12. 2001 ukončeno a tak jsem šel jednou z chodeb a četl na dveřích jména jako Jan Rejžek, Yvonne Přenosilová, Martin Štěpánek, Lída Rakušanová... A těšil jsem se marně, jak je budu trénovat.
Ano. Má první pozice v Rádiu byla plných sedm let jako trenér studiových technologií. Svět jde ku předu a neustále se vyvíjí a Rádio to pochopitelně plně využívalo. Když to zestručním, stal jsem se důležitou součástí digitalizace vysílání rádia. Byla to mohutná technická investice a mým úkolem (nebyl jsem pochopitelně jediný) bylo se naučit nové technologie a posléze vytrénovat v tomto směru mně přidělené redaktory z celého Rádia.
Ona drobná energická paní, která se stala mou přímou šéfovou, svoji práci ovládala skvěle. Významně mne ovlivnila, troufám si říci nejen pracovně, ale i životně. Jsem jí za to vděčný. Jedním ze základních pracovních kamenů bylo, že nám vysvětlila rozdíl mezi školitelem (t.j. učitelem) a trenérem. Jednoduše řečeno, my jako trenéři jsme byli zodpovědní za to, že jeden každý nám přidělený redaktor bude do určité doby vytrénován tak, aby novou techniku ovládal. Jak toho docílíme, byla naše starost. Dostali jsme k tomu do vínku jedno krédo: "Be nice."
Tím jsem se mimochodem řídil po celých 20 let působení v Rádiu.
Dodnes hrdě tvrdím, že mýma rukama prošla polovina tehdejšího Rádia. Tím, že jsem plynně mluvil rusky, jsem byl velmi užitečný, zejména pro redakce z bývalého bloku Sovětského svazu. A svým způsobem mi to pomáhalo i v profesním trenérském růstu. Ve finále jsem měl na svých bedrech i "ostrý start" jednotlivých redakcí pro digitální vysílání (a tady už to bylo jedno, zda šlo o ruštinu nebo angličtinu). A věřte mi, že mi vždy spadl kámen ze srdce, když se v programem určenou hodinu skutečně ozval v éteru hlas té které redakce. (Samozřejmě tady byl a je tým vysoce kvalifikovaných techniků, kteří to vše dávali fyzicky dohromady, ale o nich vám bude muset vyprávět někdo jiný.)
Nicméně, Projekt digitalizace Rádia po třech letech skončil. A co dál?
Naštěstí pro mne vznikl projekt "Trénink žurnalistiky", který znamenal naprostý obsahový rebranding. Musel jsem absolvovat konkursní řízení. Úkolem bylo pro tento účel vytvořit reportáž na libovolné téma.
Toto jsou okamžiky, kdy stojíte na křižovatce a stojíte tváří v tvář výzvám.
Občas jsem si i během práce v Rádiu zahrál nějakou tu filmovou či televizní roli. Bral jsem to jako koníček. Nicméně dotočná jednoho tv seriálu připadla zrovna na den před odevzdáním reportáže na konkurs. Buď jsem se tedy mohl jít veselit na dotočnou, nebo s mikrofonem v ruce vytvářet reportáž.
Mně šlo o všechno a tak volba byla jasná.
Vzal jsem mého malajsijského přítele a co noha nohu mine jsme se procházeli předvánočním Staroměstským náměstím. A já jsem nahrával zvuky. Tu obchodující prodavače a kupující - v moha jazycích, tu kopyta koní a jízdu kočáru, pochopitelně odbíjení hodin a apoštolů až po kokrhání kohouta. Téma reportáže bylo jasné: "Vánoční trhy na Staroměstském náměstí".
Nicméně se mi to zdálo trochu fádní a chtělo to nějak oživit. A tak jsem ze svého archivu gramofonových desek tehdy nahrál kousek písničky vánočních koncertů Karla Gotta. natočených v chrámu. A v dlouhé chodbě metra jsem natočil své kroky s ozvěnou, jako bych procházel chrámovou lodí "na mši" v kostele nedaleko Staroměstského náměstí.
Druhý den jsem z toho všeho dal dohromady reportáž, v angličtině. Výsledkem bylo, že jsem byl jeden ze dvou, kdo z deseti uchazečů konkurs vyhráli.
Nová pracovní etapa spočívala v technické podpoře tréninků žurnalistiky. Příprava techniky pro školení, příprava reportážních rekordérů pro účastníky tréninků... atd. Opět mi technicky pod rukama, tentokrát pod obsahovým vedením zkušené trénující novinářky, procházela značná část rádia.
Tentokrát bylo hlavním úkolem naplnit misi rádia, naplnit nové novinářské principy veřejnoprávního charakteru: nestranné, nezávislé, vyvážené zpravodajství, věrohodné a ověřené z hodnověrných nezávislých zdrojů. Bylo toho pochopitelně mnohem a mnohem víc. Byl to rozsáhlý dlouhodobý projekt, který se týkal nejen pracovníků redakcí v Praze, ale i jejich domácích poboček, pokud existovaly. Jestliže jsem měl před tím velkou odpovědnost, nyní to už byla odpovědnost na druhou. A zdaleka ne poslední.
Jakmile se i tento projekt po pěti letech chýlil ke konci, hledal jsem další uplatnění. A po menších peripetiích jsem je nakonec nalezl jako studiový technik exkluzivně jedné redakce - Rádio Farda. Vám to takto nic neřekne, ale vězte, že se jedná o vysílání výhradně do Iránu.
Stal se ze mne, česky řečeno, zvukař s rozšířenou technickou působností. A symbolicky jsem novou pracovní smlouvu podepisoval 17. listopadu 2008!
Na Rádiu Farda jsem působil třináct let až do 30. listopadu 2021 - tedy letošního roku. Dokonce jsem trochu přesluhoval: můj oficiální odchod do důchodu připadal na letošní únor.
Co vám říci o vysílání živých zpráv? Blog zpráv to jsou střídající se hudební znělky, čtené zprávy, předvyrobené reportáže a rozhovory; živé telefonní vstupy... Během celé té doby hlídáte neustále čas, který nesmíte překročit. V určený okamžik vás totiž autoplayer odstřihne a přepne se na vysílání hudebních bloků. Nebo dojde na mimořádná živá vysílání - např. při vystoupení prezidenta USA se závažným proslovem k situaci iránsko-amerických vztahů... V tu chvíli se měníte na neomezenou dobu v živé studio s redaktory, s telefonáty, s překladem projevu a následnými komentáři. Vůbec objevujete, že existuje zcela jiný svět zpráv a zpravodajství, než jen to co nabízí ČT24 a jiná naše média.
Musíte umět reagovat rychle a srozumitelně oboustranně komunikovat - což se odehrávalo v jazyce anglickém. Vysoce profesionální práce za všech okolností.
A odpovědnost na třetí.
Třináct let. Během nich jsem se jako studiový technik zapojil i do přípravy televizního vysílání. Ano, Rádio dnes už do vybraných zemí ve spolupráci s Hlasem Ameriky (VOA) satelitně vysílá televizní zprávy. Na Rádiu Farda to byly tři roky, v třísměnném provozu... kdy jsme se museli naučil televizní techniku, střihací technologie atd.
A za všech okolností jsme museli být vysílajícím oporou a podporou, stejně jako při rozhlasovém vyslání.
Tomu jsem pak dal přednost, když po třech letech Rádio Farda začalo budovat svůj plný televizní tým. Možná v tom byl kus pohodlnosti, možná jiný způsob jazykové komunikace a já jsem nechtěl stavět jazykové bariéry mezi sebe "angličtináře" a štáb mluvící rodným jazykem - persky. Což je pro televizní vysílání mnohem potřebnější než pro rádio. A tak jsem raději dal přednost již zažitému vysílání rádia.
Ptáte-li se mne, proč jsem se persky nenaučil - mělo to z mé strany ryze profesionální důvod. A sice "krizové situace". Pokud jde vysílání hladce, v klidu se bavíte, jsou jasné komunikační pokyny. Jakmile dojde na krizový okamžik, začnou vám chybět v cizím jazyce slovíčka, která zákonitě nemůžete znát. A každá krizová situace je jiná ať už technická nebo obsahová (přičemž obsah tvoří pochopitelně editoři). Takže jsem raději zůstával u oboustranně přijatelné angličtiny.
Třináct let s jednou redakcí, to je třináct let soužití - osudů, setkání. Za tu dobu se stáváte přáteli nebo známými. Někdy se na vás někdo obrátí s žádostí o pomoc s problémy českých reálií. Díky mým zkušenostem 5 letého studia v zahraničí jsem naprosto chápal, jak těžké to mají lidé, kteří rovněž žijí v cizině a naopak mají skoro jistotu, že už se domů nikdy nevrátí. Takže podaná pomocná ruka byla někdy na místě.
Tomu odpovídalo i mé loučení s redakcí - jakkoli jsem nechtěl žádné patetické, hromadné setkání v kolektivu, na rozloučenou. Samozřejmě i tak jsem dostal na rozloučenou drobné dárky - individuální, což je mi mnohem milejší a bližší než nějaký hromadný dar. Dostal jsem od několika redaktorů štědrý příspěvek na dovolenou do Egypta a potom také dvě vykládané krabičky. Jejich obsah vám samozřejmě neprozradím. Nikoli ten fyzický - jsou prázdné, ale ten duchovní. Budou mi navždy připomínat nejen skvělých 13 let na Rádiu Farda, ale i celé mé pracovní snažení a svým způsobem i tvůrčí úsilí během 20-ti let na Rádiu Svobodná Evropa / Rádiu Svoboda.
Martin Faltýn
Jsou i takoví, kteří se ještě umějí pobavit sami
Ve světle dnešního pasivního přístupu k zábavě a ke komunikaci vůbec je opravdu milým překvapením najít pravý opak. Měl jsem zase jednou štěstí.
Martin Faltýn
Kdo ještě nesdílí úspěchy naší vlády?
Tězko se probrat tou přehršli závratných úspěchů. Je před volbami a tak vláda na nás spustila kulometnou předvolební palbu. A stylem „každá rána dobrá“.
Martin Faltýn
Když jsou rodiče šikovní
Inu, ty doby, kdy se rodiče mohli plně věnovat dětem, jsou dávno pryč. Čest proto všem, kteří mohou a dokonce umějí svým dětem zpříjemnit čas.
Martin Faltýn
Jak se potýkáte s novou technikou?
Každý máme na něco talent. Já nezazpívám, nezahraju, nenamaluju... Ale pokud se týká „elektro“ techniky - s větším či menším úsilím si poradím a nebo i pomohu jiným.
Martin Faltýn
Levné Bonjour hvězdné léto
Prázdniny míří do finiše. A s nimi letní televizní programy našich televizních stanic. Tak co, stihli jste to všechno?
Další články autora |
Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média
Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Pavel ve volební kampani porušil pravidla, zjistila kontrola. Trestu unikne
Premium Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) nedávno zveřejnil...
Matka žáka přišla do školy na schůzku, na chodbě vlepila učitelce facku
Napadení učitelky základní školy ve Zlíně matkou jednoho z žáků řešili městští policisté. Žena,...
Zemřel český raper Pavel Protiva. Bylo mu sedmadvacet let
V sedmadvaceti letech zemřel raper Pavel Protiva, informovalo hudební vydavatelství Blakkwood, pro...
Rozjasnil nebesa a vyhasl u Žebráku. Spadlý meteorit je opředený legendami
Premium V pondělí tomu bude 200 let, co na Berounsku spadl velký meteorit. Výročí připomenou akce kousek od...
V Ústí nad Labem našli v kontejneru novorozence, zasahovaly desítky policistů
Policisté v Ústí nad Labem se zabývají nálezem novorozence v kontejneru ve čtvrti Střekov. Z...
Při nehodě na Benešovsku se zranili tři lidé, auta najela do vysypaného dřeva
Nehoda čtyř aut v neděli dopoledne uzavřela silnici I/3 u Smilkova na Benešovsku. Nejprve se z...
O separátních náhradách pro první dámu jsem nevěděl, tvrdí Jurečka
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nevěděl o požadavku Kanceláře prezidenta republiky...
Chcete mít zářivý úsměv? Vyhrajte profesionální bělení zubů doma
Toužíte po zářivém úsměvu, který dodá vašemu vzhledu sebevědomí? Nyní máte šanci si splnit sen o bílých zubech z pohodlí domova! Zapojte se do naší...
- Počet článků 1329
- Celková karma 19,67
- Průměrná čtenost 1147x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek