Tento poněkud stylisticky neobratný název je tak trochu ciferným dovětkem a hrstkou vzpomínek na můj předchozí pobyt ve Španělsku v r. 2007 - i tenkrát mne Osud pěkně popíchl i když jinak než letos.
Když člověku udeří padesát, ocitne se na prahu další životní etapy. Zlomyslní proroci říkají: "Počkej, do teďka ti bylo ´cet, teď už ti bude jenom ´sát". Člověk si ale v tu chvíli začne uvědomovat spoustu věcí... Na příklad, že v 19. století bych v tomto věku už byl "váženým kmetem" a tak podobně.
Také já jsem v tu chvíli uvědoměním si sebe sama "zestárnul" - než mne z toho dokonale vyléčil Osud a týdenní pobyt ve Španělsku.
Psal se rok 2007 - červen a my jsme s přítelem letěli na návštěvu k našim známým Davidovi a Johnovi. Dva britští senioři, tehdy na prahu sedmdesátky. Oba dva sloužili v britských vojenských silách a na penzi se usadili ve Španělsku. V malebném městečku v Sitges.
Je to přímořské městečko na východním pobřeží, nedaleko Barcelony. Panuje zde příznivé podnebí a snad právě proto se tu najednou usadilo tolik Britů na penzi, že zde dokonce vytvořili malou komunitu.
S Davidem a Johnem jsme se s mým malajským přítelem seznámili tak, že oni přes internet hledali místní průvodce po Praze - spíš jako známé, než jako neosobní turistické provaděče městem typu "podívejte se vpravo-podívejte se vlevo". Přibližovat "mou Prahu" zahraničním i českým známým mne vždycky bavilo. A protože mne Praha vždy zajímala, mám o ní spoustu zajímavých vědomostí, které vám profesionální průvodci v tom chvatu zpravidla neřeknou. A řekl bych, že jako filmový režisér dokážu třeba vylíčit popravu 27 českých pánů mnohem barvitěji, včetně potřebných historických souvislostí.
David a John tak přijeli tuším dvakrát nebo dokonce třikrát a pak nás překvapili milým pozváním:
"Martinovi bude v červnu padesát, tak vás oba zveme na týden k nám do Španělska - a všechno vám tam uhradíme. Bydlet budete v našem hostinském bytě, který máme nedaleko našeho apartmá. Kupte si jenom letenku."
Bylo to milé a příjemné překvapení... Ani ne tak kvůli tomu "placení", ale celkově. Bylo to od nich prostě srdečné a milé. A chtěli se nám takto revanžovat za čas, který jsme jim věnovali při jejich návštěvách tady.
A tak jsme se na týden stali hosty Davida a Johna a byl to týden plný zážitků.
Sitges - to je něco jako malá Riviera... Fotografie si můžete prohlédnout v galerii.
SItges - to jsou samozřejmě také hospůdky, bary a kavárničky. Nabízejí se jídla jak španělská tak především mezinárodní. Nabídka je pravdu bohatá a vybere si každý.
Snad nejoriginálnějším posezením byla hospůdka, kde podávali rybí "tapas" - nabídku od všeho trochu a dohromady to byla pořádná porce. I ve čtyřech jsme měli co dělat, abychom to snědli.
Na druhou stranu, naši hostitelé byli praví Britové. A tak na výletě do Barcelony, kdy jsme se těšili na paelu z obrovské pánve... naši hostitelé objednali bagetu! Zrovna tak na hlavní třídě Barcelony o pár hodin později jeden z hostitelů povídá: "Vezmu vás do podniku, kde dělají skvělé bagety!" Odvozeno zpětně, byl to Subway, který u nás tehdy ještě nebyl.
I jinak byly naše kulinářské zážitky originální. Snad druhou-třetí noc nás pánové vzali "na tah" po místních barech. To znamená, že s námi "prošmejdili" bary přesně dle itineráře... sem se chodí v deset, sem v jedenáct, do tohoto baru nemá cenu chodit před dvanáctou.
Asi nejvtipnějším byl bar, který měl pult, malou uličku, pak barové posezení u zdi a to bylo vše. Byla to taková dlouhá nudle. Byla tady noha na hlavě. Živo, rozhovory a hudba. Nejoriginálnější byli ale majitelé, dva mládenci, kteří když dostali spropitné zazvonili na lodní zvon a jednohlasně zvolali" "GRACIAS!" Od té doby jsem tomu tak říkal: bar Gracias.
Zažili jsme i místní společenské události. Na příklad vernisáž obrazů... samozřejmě s patřičným občerstvením.
Výraznou událostí pak byla oslava mých 50. narozenin.
Právě tady dostala moje "stařecká ješitnost" první ránu. Když jsem se posléze postavil, abych vyslechl gratulace a převzal dort, rozhlédl jsem se po svých gratulantech a blesklo mi hlavou:
"Panebože, vždyť já jsem v 50 tady nejmladší!"
A v očích gratulujících bylo lze číst: "Kéž by mi bylo jenom padesát!"
A tak jsem po zbytek oslavy přemýšlel, jaký že jsem vlastně stařec...
A přemýšlel jsem o tom jak během výletu do Barcelony a návštěvě La Sagrada Familia...
...tak v horách u poutního kostela Montserrat.
Definitivní tečku udělala za mými "starostmi" společenská návštěva u jednoho britského gentlemana. Byli jsme pozváni spolu s Davidem a Johnem na malé občerstvení a kus řeči. Náš hostitel mi připadal povědomý... na obličeje mám paměť. Posléze se v průběhu hovoru ukázalo, že je to herec a režisér na penzi. A i když si dodnes nejsem jist, pravděpodobně jsem jej zahlédl v některém z pořadů BBC vysílaných u nás v televizi.
Dalším hostem byla společenská postarší dáma... Ale pořád mi na ní něco "nesedělo", jestli mi rozumíte. Pořád jsem si v duchu říkal "no jo, tihle Britové"...
Rozhovor plynul. Ona dáma se zeptala, odkud jsme. Řekli jsme jí to.
"Jo z Česka?" zavzpomínala nadšeně. "Tam jsem za socialismu udělala velmi dobrý byznys s Československými dráhami, když jsem byla v průmyslu a my jsme jim tam dodali jištění pro výhybky..." A zasmála se hrdelním smíchem.
Využil jsem chvíle, kdy si dáma "odskočila" a zeptal se česky přítele:
"Co je na ní divného? Ona je taková nějaká zvláštní?"
"Ty jsi to nepochopil? To je přeoperovaný muž!"
Pohled na mne v tu chvíli asi musel být zábavný. Byl jsem překvapený až za ušima. Až teprve pak jsem si na dámě začal všímat určitých maskulinních znaků... ale vůbec mi to nevadilo. Přátelský rozhovor plynul dál - nebylo to pro mne podstatné.
Jen jsem si v duchu říkal: "Padesátiletý moudrý stařec? Houby! Pořád se máš od života co učit. Víš pořád prd!"
A to byl poslední večer před naším odletem domů.
Domů, do Prahy jsem se vracel dokonale vyléčen ze své "padesátky" a stařeckých pocitů... a možná i s pocitem, že život teprve začíná.
---------------------------------------------
Tak toto jsou zážitky ze Španělska, před 11 lety. Zdaleka ne celé. Vynechal jsem na příklad návštěvu "britského" klubu. Proč? Mohu vám totiž nabídnout k přečtení "v souvisejícím článku" mé zážitky, jak jsem je sepsal tehdy, bezprostředně po návratu. A tam si to přečtěte.
Všem kdo se chystají na dovolenou, přeji příjemné zážitky a nám ostatním hezké léto i doma.
