Tedy po oněch 10 dní v Indii jsem hlad neměl. Nicméně jsem se statečně opatrně potýkal s místní kuchyní. Proč opatrně? Všichni co cestujeme mimo Evropu, to známe. Stačí jedno neuvážené jídlo a pobyt se změní v noční můru.
Ubytování v hotelu The Rasa mne příjemě překvapilo i šokovalo. To je těch několik tváří Indie a Šiva, Ganesha a jiní hinduističtí bohové nemají více rukou či tváří jen tak nadarmo.
Dostal jsem v podstatě dvoupokojové apartmá. Ve třetím patře. Myslím, že to dokoce bylo víc, než jsem si objednal a zaplatil. Důvod byl nasnadě: v hotelu probíhala rekonstrukce. Byl jsem při příletu, v tu chvíli tak unavený, že jsem to ani neregistroval. Vzal jsem to tedy čerstvě vymalovanými chodbami a jen podvědomě jsem registroval, že jde vlastně o budovu obestavěnou chodbami s pokoji.
Hotelový pokoj byl opravdu prostorný a zřejmě to bylo původně studio nebo zde dokonce byl i byt - každopádně jsem zde měl i malou kuchyňku, ovšem nezařízenou, či spíše vybydlenou.
A že můj pokoj je PŘED rekonstrukcí jsem rověž pochopil i z dekorací na zdech, které zde zanechali předchozí hosté. Obrázek by mohl být ve skutečnosti i triptych. Ale poslední foto jsem z estetických důvodů vyloučil.
O tom, jak rozsáhlá rekonstrukce zde probíhala, jsem se přesvědčil o pár dní později. Na chvilku vypadla elektřina, zůstal jsem uvězněn ve výtahu. Ale po několika vteřinách "paniky" zafungoval bezpečnostní systém a dveře se otevřely. Jal jsem se tedy sestupovat po schodech. To, co jsem spatřil ve druhém patře, mi vyrazilo dech!
A opravdu jsem neměl chodit blíž!
Obestřely mne mrákoty a raději jsem honem vyrazil pryč, na plánovaný nákup.
(Od té doby jsem žil v napětí, zda a kdy hotel spadne - zda se mnou nebo až budu pryč.)
"Nakupovat si choďte jedině do Ez-Go Retail Store," poradili mi hned první, onen příjezdový den na recepci. Ptal jsem se, kde si mohu něco nakoupit k jídlu. Po vybalení věcí jsem zjistil, že padám hlady. Jak by ne. Naposledy jsem jedl někdy ve 4 ráno místního času. A teď bylo devět! V recepci se mi omlouvali, že jejich hotelová restaurace - či spíše dovoz jídel - je dnes výjimečně v provozu až od oběda. A tak mi doporučili tento obchod.
Upřímně: byla to dobrá rada. A nejvíc se mi, jako vždy, vyplatilo nejen přátelské chování, ale i tzv. věrnost. Po třetím nákupu už jsem se s prodavači u kasy bavil jako se starými známými. Tedy pokud na to stačila angličtina. Moje i jejich. Jen po prvé jsme si museli vypomoci automatickým překladačem, než jsme se shodli, že "Čekja" je "Česko". ( Někdy to s prodavači všeho druhu bylo tak trochu dobrodružství se dorozumět. Indická výslovnost angličtiny je prostě originalita sama - a kdo chcete slyšet parodický odvar, pusťte si komedii "Večírek" s Peterem Selleresem, kde hraje právě Inda v Hollywoodu.)
Obchůdek to byl úzký a jako malá samoobsluha. Byl napěchovaný dvěma regály a další regály byly po stranách a vzadu. Byly zde nejen potraviny, ale i drogerie a také něco na způsob prodeje těch nejdůležitějších hinduistických propriet: levné obrázky bohyně štěstí a hojnosti Lakšmí, stojánky, zvonky, bezpočet tyčinek a vonných kuželů. dokonce snad i nějaké hrací kostky... moc jsem to nezkoumal.
Část zboží, jako rýže, balená voda, stojan s chipsy... to vše bylo až venku na schodech. A před vchodem vás uvítaly dvě chladicí lednice s nápoji. V té permanentní teplotě +32.C měly co dělat, aby vše uchladily. Tady jsem byl častým hostem a protože jsem si oblíbil kokosový nápoj, spolehlivě jsem vykoupil celou nabídku. Poslední (plastovou) lahev mi dokocne prodavač omyl z nánosu po výbuchu nějakého krémového nápoje. Že by někdo umyl i vnitřek boxu i ostatní lahve, do toho bylo zřejmě daleko. - Prodavač byl určitě mému zájmu rád. S mojí kupní sílou jsem mu zřejmě vykoupil jinak neprodejné zboží (rozuměj, ostatním cenově nedostupné).
Co všechno jsem pil?
V prvé řadě jsem ochutnal místní colu. Chuťově? Taková trochu velmi lehce ochucená pendrekovka s colovým základem. Ale beze sporu "Made in India".
Zbytek výběru z nápojů vidíte naopak z mého odjezdového foto. K němu se ale ještě později vrátíme.
Co jsem tedy nakoupil první den? V prvé řadě jsem potřeboval kávu. Ovšem po slibované pokojové konvici na horkou vodu, ani vidu ani slechu. Jelikož jsem si ale nebyl jistý kvalitou - tento proces jsem vypustil. Spokojil jsem se nakonec s latté, označovaném zde ovšem jako "shake".
A k jídlu? Umím být nenáročný. A tak jsem si koupil lákavě vyhlížející sušenky "Fruit Cake Rusk" a la biskupský chlebíček. Ten miluji. - Mé nadšení trvalo pouze do prvního ukousnutí. Sušenky byly opravdu sušenky. Bezvaječné. Tím pádem tvrdé tak, že jsem se právem začal obávat. aby to můj chrup "zkousnul". Ale dopadlo to dobře. Dokonce jsem jedno balení dovezl na ochutnávku domů.
Toto byly ovšem moje snídaně. A hlavní jídla?
Hned první večeři jsem "usmlouval" ve stánku, který už zavíral. Vybral jsem si bezpečné jídlo, které soukromě nazývám indické pelmeně - tady jim říkají "momos". A jestliže obsal byl pálivý, tak obě omáčky ještě přitopily pod kotlem.
Ony "momos" jsem si dal i o pár dní později v obchodním centru CityWalk.
Tady na hotelu jsem pak občas experimentoval s jídlem z nabídky menu. Vesměs tedy ráno nebo pozdě odpoledne. Račte si zalistovat přímo v menu.
Takže jsem si objednal třeba butter chicken a rýžové birjani. Když mi to hotelová služba přinesla na stůl, tak jsem omdlel. Byla to dvě samostatná jídla a pochopitelně jsem je nesnědl. A to ani druhý den. Protože jsem neměl ledničku, tak další ráno už jsem požádal hotelový úklid o zásah. A to si na plýtvání jídlem opravdu nepotrpím!
Nejdramatičtější byla ovšem jedna snídaně. Na pokoji byl telefon a k dispozici přímé číslo do restaurace. Samozřejmě, že po telefonu byla s restaurací občas komunikace nesnadná. (Navíc měli ve zvyku zatelefonovat na pokoj zpět v okamžiku, kdy jste si chtěli zdřímnout, a ptali se, zda jste jídlo obdrželi a zda jste spokojeni.)
Objednával jsem podle menu. A pokaždí vždy následovala podrobná, značně nesrozumitelná otázka. (V tu chvíli jsem měl opravdu chuť to "nechat na Indy".) A tak jsem v jednom okamžiku konverzačním stylem "yes-yes-yes" kývnul na jakýsi "asam" čaj - navíc indického stylu,"masala". Příslušně silný, hodně kořeněný a ještě víc oslazený. Cítil jsem to všechno dohromady i přes rozlití na ubrousek, ještě než jsem se napil.
Kámenem úrazu se ukázaly toasty. Byly chutné. Byly nebezpečné. Podle mne ani ne ty nalevo se sýrem. V těch napravo byla masová směs a podle mne nedodělaná. Pocítil jsem to velmi rychle, kdy v mých útrobach začaly vznikat podivné procesy a trávicí reakce. Naštěstí nejsem cestovatelský nováček. Okamžitě jsem si vzal podle návodu Eucefuryl, který jsem si nechal doma předepsat. Bez něho necestuji.
Tím jsem zvládl tuto nepřízeň a mohl se nejen ten den věnovat jiným věcem. Představa, že bych strávil se zdravotními problémy další dva-tři dny nuceně na pokoji, byla nepřijatelná. Měl jsem svoje plány a úkoly.
Prvním byl nákup ve druhém největším obchodním centru Citywalk. A vy, komu vám říká něco datum 25. září 2023 (kdy jsem ovšem odlétal domů), už asi tušíte. O tom ale příště.
Všechna foto: autor
