Občanský průkaz

OBČANSKÝ PRŮKAZ    A je to opět tady……… Rozpadá se mě občanka, ta zalaminovaná kartička se rozlepuje a tak jsem si řekl, že si dojdu na úřad zjednat vystavení nového dokladu.    Lehce jsem zaklepal na příslušné dveře, z bázní, neboť úředníci bývají často zaneprázdněni a mohli by chytit amok a vstupuji pokorně dovnitř…… Zrovna tam někdo je a úřednice mě dost ostře odvětí, že se mám spakovat na chodbu, zkrátka, abych vypadl za dveře, a s těmito jadrnými slovy odcházím čekat na ošoupanou židli. Mám počkat, až budu vyzván k úřednímu výkonu.    Zákazník již před půl hodinou odešel a já trpělivě čekám, až budu vyzván. Zdá se mně, že to trvá nějak dlouho, asi si ta úřednice po té námaze vaří kafe, a by ze z té dřiny vzpamatovala. Velmi lehce zaťukám. „Dále.“ Inu, snad už mohu vstoupit, nerad bych přišel k úrazu.    „Potřeboval bych vyměnit občanský průkaz“ pravím. „To já vím, tady nejste veterině, ale na občanských průkazech“ řekne ona. „Za výměnu 500 Kč a za ztrátu 100 Kč“ odvětí úřednice. „Ukažte“ řekne učitelským tónem. „Co jste s tím dělal, vypral jste to v pračce či co? „ Raději jsem mlčel, není nutné dráždit lva, ačkoliv vím, že chyby není na mé straně, copak můžu za nekvalitní materiál, z kterého tyto průkazy dělají? „Já vám to přelaminuji“ praví, ale pak to ještě několikrát otočí v ruce a řekne: „ Víte, co, to by nemělo smysl, kupte si ten futrál na občanku a do toho to dejte, platnost máte ještě deset let.“ Mám pocit, že mě omyjou, ten cár mám předkládat například policajtům při silniční kontrole? Nu co, seberu se a jdu pryč. Druhý den, musím jít zaplatit složenku do banky a jiný úředník na mě chce doklad totožnosti, i tak jí nesměle řeknu, že není zrovna v dobré kondici…..    „Ukažte, já vám tu občanku přelaminuji“, ochotně se nabídne. A tak čekám. Po deseti minutách mě to začíná být divné a úřednice celá zardělá ke mně znenáhla přistoupí a povídá, zda bych nemohl jít s ní. A tak jdu.    „Víte ona se nám ta občanka v té laminovačce zasekla, a nejde to vyndat, kolega se to snaží rozšroubovat. Vidím kolegu se čtyřmi šroubováky v ruce, jak chce otevřít tu pekelnou krabičku, která za všechno může. Posléze se mu to podaří. Občanka nejde odlepit z válce. „Už………, už….“ No je to ještě horší, než jsem čekal. Když odcházím, tak s úsměvem říkám, že jsem ji stejně chtěl vyměnit. Musím počkat alespoň měsíc a vyrážím zpět na úřad…….     Opět stejná procedura, ale díky Bohu jiný úředník. Podepíši, že jsem doklad ztratil, odejdu zaplatit 100 Kč za ztrátu a pokladnice s kyselým úsměvem na tváři se marně strefuje do okýnka, kam mě dává doklad, neboť si mezitím čte časopis s nabídkou luxusního spodního prádla, pro její mohutné pozadí.    „Už jsem zpátky“ pravím tiše. Jednu fotečku, nemrkat, pár podpisů. „Přijďte za měsíc“ řekne úřednice. „ Jo, a tenhle náhradní doklad, co vám dávám, tak na ten vám na poště ani v bance nic nevydají……. Jsem šťastný, budu mít novou občanku, ušetřil jsem 400 Kč a bankovní účet stejně nemám, veškerou mou hladovou hotovost mám ve strožoku, a já vlastně neexistuji…….., to se mám……… No hlavně, že jsem ušetřil těch 400 korun……..