Soucitu jsou schopny i některé druhy zvířat. Nárok na soucit sice neexistuje, ale bez něho by byla lidská společnost barbarskou tlupou odsouzenou k zániku. Opakem soucitu je stát, který vědomě rozkrádá prostředky, které má rozdělovat.

Sociální systém, zavedený socialisty, je útrpné právo.

Stát, žádný, nevytváří ekonomické hodnoty, tedy jimi nemůže disponovat. Má sílu ukrást jiným lidem prostředky a ty pak blahosklonně rozdávat.

Možná je Vaše paní nějak nemocná, nebo handicapovaná, možná by mohla doufat, že jí nějaký šťastnější jedinec pomůže. 

Ale stanovit, že stát musí tu situaci řešit a jedinci musí pomáhat je chybný konstrukt. Stát tu situaci řešit nemusí (pokud není extrémním fašistickým státem) a žádnému jedinci není nic do toho, jak na tom jste. Nad tím může vynikat altruismus jedinců, kteří vás a vaši paní znají a mají pocit, že vám mohou pomoci. 

Vnímáte dobře, že musí chtít pomoci a tím, že musí cizím osobám pomáhat? 

To je rozdíl mezi nárokovým sociálním systémem a humanitou těch lepších. Co až všechny ekonomicky silné zničíte? Koho donutíte platit? Stát? Tištěním nekrytých bankovek?  To je ten pseudohumánní princip protežování práv a declassé povinností. Je mi, možná, vaší paní líto. Ale není mi líto vás.

A ještě doplním: soucit druhých není vaše lidské právo, ale právo těch druhých. I proto jste zaměnil příčiny a důsledky.