Miroslav Faltus

Sázavské proudy

SÁZAVSKÉ PROUDY Zrnka písku pokřtěna jsou, tu oblázek, tu Babu hladí proud, vlnka za vlnkou nadšené tou svěží hrou, zpívá řeka slova, jako skládá poklonu Harold Mód, něžný opar objímá ve stráních mnohý kmen, Sázava nejmilovanější ze všech žen, nespěchá, vždyť láska nezná času, a mnohý poutník pokleká poražen, a noří své unavené nohy do jejího rozevlátého vlasu, a dýchá tu svěžest, která je všude kol, jež ošetřila mnohý bol, neboť i ona cítí, pláče, neboť i ona sní, neboť i ona ví, tato dáma v letech, ale stále mladá, slyne moudrostí, protože moudrost není dána stářím, ale zkušeností, a rozdává radu, ale slyší jen ten, kdo posluchá vodu, pak podlehne odvěkému řádu, řádu přírody.