O víkendu jsme s kamarády připravovali domácí hamburgery. Jeden z nich si vzal na starost nákup, a když se vrátil z obchodu, mezi řečí zmínil, že tam probíhala jakási promo akce, v rámci které zákazníci dostali zdarma vzorek řepkového oleje a tenkou brožuru. Potud vše v pořádku. Už letmý pohled na znak Evropské unie na inkriminovaných propagačních materiálech (vizte foto) však naznačil, že toto promo je něčím zvláštní.
O tom, že veškeré „dobro“ financované z prostředků státu nebo EU, je ve skutečnosti hrazeno z našich daní, jsem již psal. Snad nikdy jsem však nebyl svědkem toho, že by stát ve spolupráci s EU prováděl reklamní kampaň na produkt ryze individuální spotřeby, u kterého lze jen velice těžko prokázat jakékoli „veřejné blaho“.
Akce se nazývá Olej nad zlato a zjevně má za účel přesvědčit občany, že řepka olejná je naprosto bezproblémová plodina, z níž získáváme ten nejkvalitnější představitelný olej. Jak už to u reklam bývá, vše je doplněno grafy a „vědeckými studiemi“, asi jako když v televizi sledujeme srovnání bělicích účinků Arielu a „běžného pracího prostředku“. Na webu a Facebookové stránce projektu (v čase psaní tohoto článku čítá celých 290 sledujících) se dále objevují recepty, jejichž základem je právě řepkový olej.
Znovu připomínám, že se nejedná o iniciativu nějakého podnikatelského subjektu, například pěstitelů řepky, ale Českého státu a Evropské unie. Jako daňového poplatníka mě přirozeně zajímalo, kolik tato velkolepá osvěta stála, a dostal jsem se k tomuto dokumentu, ve kterém stojí, že tříletá dvojkampaň („Propagační kampaň pro EU systém kvality zemědělských produktů“ + právě „Olej nad zlato“) vyšla na 2 708 528 euro. To je asi 74 milionů korun, z nichž polovinu hradí EU, třetinu ČR a pouze zbylých 20 % Potravinářská komora a Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin.
K financování ještě jedna perlička: tato tisková zpráva obsahuje zmínku, že se na financování akce podílí také Agrofert...
Je nehorázné, aby stát financoval marketingové kampaně na zboží denní spotřeby. Těžko si představit daňového poplatníka, který by souhlasil s tím, aby se mu odevzdané peníze vrátily v podobě lahvičky s olejem a reklamního letáku. Zároveň se názorně ukazuje, jak je veškerá „pomoc“ státu selektivní, a proto neférová – jak k tomu nyní přijdou výrobci slunečnicového oleje a importéři olivového oleje? Projekt Olej nad zlato je jen dalším z nepřeberného množství příkladů plýtvání a narušování svobodného obchodu ze strany státu, který se neváhá vměšovat do stále více oblastí lidského konání.
