„Politika je sviňa,“ prohlásil ve známém trezorovém filmu „Všichni dobří rodáci“ předseda jednotného zemědělského družstva, vyhozený z funkce kvůli neschopnosti vést zmíněné družstvo. Nový ministr životního prostředí Chalupa to začíná poznávat na vlastní kůži ještě dříve, než nastoupil na post, premiérem jemu svěřený.
Mladý politik a starosta z Prahy 6 byl již při svém jmenování tiskem označen na „zeleného trafikanta“. Premiéru Nečasovi vyčetli, že na ministerstvo dosadil místo odborníka na životní prostředí stranického koně. Další rovnou předurčili novému ministrovi hlavní smysl existence: má prý za Nečase vybojovat heroickou bitvu s ministrem financí Kalouskem o státní zakázku století, profláknutý „ekotendr“ za bratru 30 až 40 miliard. Tendr si přivlastnilo ministerstvo financí, již druhým rokem ho řeší. Premiér Nečas by údajně tendr nejraději zrušil, nebo rozdělil do více menších soutěží. Tendr však zrušit nelze a musí být dotažen až do fáze otevírání obálek s finančními nabídkami, protože možnost zrušení v jeho průběhu nebyla v zadávací dokumentaci. Tak si tento horký brambor přehazuje v dlaních již třetí vláda, ale pořád ještě nevychladl…
Na bývalého starostu z Prahy 6 se prostě snesla pěkná palba ještě dříve, než se v ministerském křesle ohřál. Inu – vláda nejsou Dejvice, na člověka je více vidět. (Ne že bych chtěl snižovat význam Dejvic a urážet tak jejich rodáky a obyvatele, rozhodně ne. Dejvice zde byly před touto vládou a budou i po ní.)
Nesouhlasím však ani s označováním ministerstva životního prostředí za trafiku. Během posledních let vyrostlo v kolos, přerozdělující desítky miliard z fondů Evropské Unie i z prostředků státu. Resortem proteče ročně více peněz, než většinou ostatních ministerstev. Kde se koncentruje hodně peněz, rojí se i lobbyistická individua a rodí velké průšvihy, které není snadné uřídit. (Nikomu v České republice jistě není nutno připomínat například problémy se solárními elektrárnami.)
Pozice pana Chalupy spíše připomíná pilota kamikadze, vyslaného do ekobitvy admirálem Nečasem, aby jediným úderem rozhodl ekobitvu, která se nevyvíjí dobře. Musí rozpohybovat ochromené ministerstvo. Musí se pokusit zvýšit důvěryhodnost Státního fondu životního prostředí a najít nového ředitele místo pana Michálka, který způsobil pád ministerského předchůdce. Musí se nějak postavit k již rozjetému „ekotendru“, ve kterém hrozí pokuty až ve výši sto patnáct miliard korun, pokud stát do roku 2015 nedostojí svým závazkům vůči podnikům, kterým slíbil odstranit ekologické škody, vzniklé ještě v minulém režimu. Ale nesmí se nechat v té mele rozemlít jako zrno mlýnskými kameny jménem „zájmy TOP 09“ a „zájmy ODS“. (Občas je nutno uhnout i neřízené střele se značkou VV.)
Osud pilotů kamikadze byl většinou nesmyslný. Ve skutečnosti málokterý doletěl. Často měli k dispozici staré, nevyhovující stroje, nebo je sestřelili stíhači a dělostřelci nepřítele dříve, než způsobili škodu. Nečasův pilot roztáčí vrtuli zeleného ministerského zera a roluje na start. Co mu snad lze v nadcházející „ekobitvě“ poradit je, aby ve střetu s ministerstvem financí o historicky největší zakázku použil zbraní, které jeho předchůdce již nestačil. Existuje například meziresortní komise, o které není známo, že by doposud v soutěži vyvíjela intenzivnější činnost. Stranou komunikace jsou i stovky podniků, u kterých mají být ekologické škody sanovány…
P. S. Existuje samozřejmě možnost, že všechno je jinak. Že se jedná pouze o mediální realitu, nyní se situace uklidní a pánové v klidu dohodnou, jak rozumně, bez zbytečných bojů dotáhnout obří zakázku do konce. Tak, aby byla transparentní, za rozumné peníze a škody se skutečně odstranily. Bylo by to jistě žádoucí - v ekobitvě o 115 miliard korun pokut, placených ze státního rozpočtu, jde tak trochu o krk každému z nás.
Evžen Staněk
