Česku prý hrozí arbitráže kvůli občanským sdružením

Investorům odpadových provozů vadí, že se občané brání jejich komplotům s politiky  Vznik nových odpadových provozů v České republice se daří blokovat přes proces posuzování vlivů staveb na životní prostřední (EIA), do něhož se mohou zapojit i občanská sdružení. Přestože závěry z EIA mají ze zákona pouze doporučující charakter, v praxi se prý uplatňují jako právo veta.

Investorům se EIA nelíbí. A lidem z dotčených lokalit se daří stále častěji blokovat obří investice nadnárodních odpadových firem do nových spaloven odpadů, skladů toxických látek či rozšíření stávajících skládek. Řadu projektů na počátku inicioval sám stát. Hrozí arbitráže za zmařené projekty (více informací v článku zde….). Ve velkých odpadových projektech, jejichž realizaci účinně brání občanská sdružení, jde prý o osm až deset miliard korun.

Naše občanské sdružení Pozor! mj. připomínkovalo v rámci procesu EIA záměr společnosti SITA CZ a. s. vybudovat obří provozní areál k ukládání a skladování nebezpečných odpadů v lokalitě Nové Spořice (místní část Chomutova). Svým rozsahem by měl zřejmě patřit k největším v ČR.

Snaha o jeho vybudování se setkala s mnoha negativními reakcemi obyvatel města Chomutova. Není divu – má se nacházet v blízkosti městské zástavby, necelé dva kilometry od centra, v bezprostřední blízkosti chráněné krajinné oblasti CHOPAV Krušné hory. Je podepisována i petice, ke které se připojilo již přes tři a půl tisíce občanů, ve snaze zastavit budování obřího skladiště jedů v blízkosti jejich domovů. Radní kraje se zatím i pod vlivem připomínek rozhodli proces pozastavit, než se společnost vypořádá se závažnými nedostatky v předložené projektové dokumentaci.

Když jsem se zajímal na úřadu, dokdy má společnost SITA CZ povinnost nedostatky napravit, bylo mi odpovězeno, že ze zákona nejsou termíny určeny. Jinými slovy: zatímco připomínkující občané mají úřady stanoveno, dokdy a kde se mají vyjádřit, investoři mají teoreticky neomezený čas na rozmyšlenou. Popřípadě mohou nechat celou záležitost „vyhnít“ a vrátit se k ní za politicky příznivějších podmínek (pro ně). To mi nepřipadá jako příliš diskriminační vůči nim. Spíše naopak.

 Proto předkládám vlastní pohled na věc. Společnosti ve spojení s politiky postupují často salámovou metodou. Slíbí jen co musí, aby si do budoucna nesvazovaly příliš ruce a nenechávaly občany nahlédnout pod pokličku skutečných dlouhodobých záměrů. Přinutit je k něčemu, nebo z nich vyrazit kloudné informace, je prostě porod. Kdo to zná, ví o čem mluvím. (I zmíněný projekt megalomanského plánu společnosti SITA na velkosklad v Chomutově by mohl sloužit jako čítankový příklad.) Tyto postoje se v čase příliš nemění, pouze občané ztrácejí trpělivost a důvěru ve férovou hru ztratili již dávno.

 Proces EIA je nedokonalým nástrojem občanů v boji proti těmto praktikám. Fakticky jim nedává žádná práva, ale je to aspoň „něco“. I toto vágní „něco“ by však dnes někdo nejraději bez náhrady zrušil, protože se lidé naučili ho používat.

 Evžen Staněk¨

www.ekopozor.cz