Jízda do Ekotunelu

Řítíme se vstříc největšímu tunelu v historii České republiky. Ve hře jsou desítky miliard, které nakonec zaplatíme ze svých daní. A přitom je ticho a všichni se tváří, jako by se nic nedělo a všechno bylo v pořádku. Není! A nebude, pokud nebudeme řvát. Hodně nahlas! Nevíte, o co jde? No právě. V médiích se objevuje jen velmi málo informací a ministr Kalousek mlčí a tváří se jako andílek. A v klidu připravuje státní zakázku na sanaci starých ekologických zátěží, zvanou Ekologická Superzakázka – ale měla by mít název Ekotunel.

Ve hře je až 114 miliard korun. Za ty se mají ekologické škody po bývalých národních podnicích zlikvidovat. Vše má udělat jedna firma, která vyjde z výběrového řízení. Jenže – jaká je skutečná cena? To nikdo neřekne nahlas. Po celou dobu vybírá vítěze tendru prakticky za zavřenými dveřmi několik anonymních úředníků ministerstva financí. A vybírají podivně a podle kritérií, známých jen jim.

A tato úřednická komise v podstatě bez problémů z tendru vyřadila několik účastníků a ponechala jen skupinu tří žhavých zájemců s nepříliš jasnou majetkovou strukturou. Nejméně u dvou z nich se spekuluje, že jsou pod vlivem Martina Romana a plzeňské Škodovky (které je prý pan Roman skutečným vlastníkem, ale to se v Čechách těžko prokazuje). A také se říká, že je jedno, která z nich vyhraje, protože provázané jsou všechny tři a tak se vždycky napakuje ten, kdo za nimi stojí.

Dají se vypátrat i vazby některých úspěšných účastníků soutěže až k velkému skandálu sanace ekologických škod v plzeňské Škodovce. Byla kritizována jako silně předražená v řádech stovek miliónů korun. I tehdejší (a současný) ministr financí Kalousek ji uváděl jako příklad, jak se sanace dělat nemá. Skoro to vypadá, jako by si parta schopných manažerů kolem tehdejšího ekoprůšvihu řekla – výborný obchod, jednou prošel, proč nezkusit něco v celostátním měřítku?

Nedávno se premiér Nečas pochlapil a optal se, spolu s ministrem životního prostředí Drobilem, na zasedání vlády Kalouska, jak to s Ekotunelem bude dál a chtěl znát podrobnosti o uchazečích a nabízených cenách. Kalousek však ukázal, kdo je šéf. Poslal premiéra v podstatě kamsi s tím, že on jako ministr financí vše uhlídá. A panu Drobilovi rovnou vzkázal, že problematice zmíněného ekotendru prostě jen nerozumí, tak ať neotravuje. A jede se dál, tunelem černým, do pěkně drahého průšvihu.

Aby bylo jasno – nejsem proti ekologické Superzakázce jako takové. Osobně ji považuji za vcelku dobré řešení. Pokud ovšem bude vše průhledné, jasné a pod veřejnou kontrolou. A to evidentně není.

Proto se občanské sdružení Pozor!, kterého jsem členem, rozhodlo interpelovat vládu, poslance, hejtmany a vůbec kohokoli, koho bude nutno, aby zastavili parní mašinu Ekotunelu, která zatím pod taktovkou ministerstva financí válcuje každého, kdo se jí postaví. Včetně vlády. Snad se nakonec podaří otočit vypínačem a v temném Ekotunelu rozsvítit.

Tady na blogu iDnes budu proto přinášet v tomto seriálu úřednických kiksů nové a nové informace o Ekotunelu, o tom, jak se vyvíjí a zda se přeci jen pomalu (a to je naše přání) nezmění z Ekotunelu na solidní Ekozakázku. Příště něco o tom, za jakých podmínek byly vyhození z tendru někteří zájemci.