co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně

,,Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně", říká W. Shakespeare. Už tehdy byli lidé pronásledováni díky jménu, ale hlavně díky svým činům. V této době, ač by se mohlo zdát, že ano, se toho zase tak moc nezměnilo. Já toužím po svobodě slova. Namítnete, že ji mám. Já však Vám říkám, že svoboda slova je až vedlejší. Každý má právo říct svůj názor, v rámci lidských mezí.

Mé jméno je Eva Strnadova. Kdybych chtěla být gramaticky a teologicky správná, mám dvě další jména, nikoliv pseudonymy. Mám tedy ve skutečnosti jména tři, z nichž dvě jsou biřmovací a já jsem na ně hrdá, protože jedno mi připomíná člověka, který už tady se mnou není, a druhé vrtkavost osudu. Jsem tedy Eva Anna Emma, těší mě.

Je mi 20 let a "už" jsem se opovážila vyčnívat z řady nejenom jménem, ale i tvorbou. Já však nehodlám psát o politice v afektu a protože je to právě v módě. Vážení, když si budete stěžovat na danou tématiku, nijak zvlášt si tím nepomůžete. Nehodlám být tedy ovcí z jednoho stáda, která na zapískání přiběhne a zabečí.

Jdou ovce v stádu jdou

za sebou monotónně

Nevědí, že ovce jsou

úsměv, avšak slzy roně

Jdou ovce, až se jedna zastaví

vyrazí všem dech

Všechny se mlčky zarazí

jedna ovce, jedno tělo, jeden Čech

Tohle nemá mít příchuť ublíženého textu. Došlo mi několik mailů na téma jistých pseudonymů, kteří si nejspíš tímhle léčí své komplexy, sedí doma u počítače a nemůžou se dočkat minuty, kdy se zrodí další "nepovedené" dílo. Víte, autor v tom nevidí kaz. Tehdy, když stiskl enter, bylo to pro něj bezchybné a on byl na to právem hrdý. Tehdy to bylo dokonalé, ale i kdyby ne, tak sám čtenář chyby nemůže odhalit. Autor o nich ví, ale může se také hájit, že přesně takhle to chtěl.

Již nyní vím, že typy jako Hummel či Kurada, pokud se nejedná o tatáž osobu, o čemž můžeme pouze spekulovat, tyto řádky odsoudí jako samotného člověka k záhubě. Využívají toho, že člověk, jako tvor živý, má city. A tak tedy jako tvor přecitlivělý píši možná tohle a nebo je to dobře promyšlené slovo od slova, jak vy chcete. Výhodou každého jednotlivého díla je jedinečnost a tajemství ukryté v něm, které si sám autor nosí s sebou do snu. Nyní nemám na mysli politické články, tam žádné tajemství nehledejte a pokud přece jen, jste puntičkář.

Jedna věc mě ale na těch pseudonymech zaráží nejvíc. Klid s jakým je správci idnes.cz akceptují a tolerují. Řeknete si, že svoboda slova patří všem a ano máte pravdu. Nejsem si však jista, že by měl mít jeden a tentýž člověk více než jednu jako každý. Pokud jen hledají/hledá chyby a vyžívá se v nich, pakliže tam nejsou, dalo by se mluvit o kyberšikaně. Doporučuji jim/mu, aby si to vygoogloval, pokud neví oč se jedná. Paradoxně.. Pokud zde chyby jsou a čtenář se chce vyjádřit k dané tématice nebo k samotnému postupu psaní článku, ač negativně, je to v pořádku. Má právo říci svůj názor. ALE pokud útočí na samotného autora, na jeho výraz ve tváři na fotografii, na jeho jméno, na jeho popis pod fotografií, je to kyberšikana. Copak Vám nedošlo, že někteří lidé jsou přecitlivělí? Mohla bych psát o sobě celé dny, o svém životě, rodině, údělu, pobytu v psychiatrické nemocnici, za který se nestydím, protože mě v jistém období udržel při životě, a také to jednoho dne udělám. Myslím si však, že jsem načerpala novou sílu, i když už ve mně žádná nezbyla a bojuji dál. Avšak na světě i na tomhle blogu existuje spousta lidí, pro které je tenhle druh šikany utrpením, jizvou na duši. Člověk by měl respektovat sobě rovného. Člověka

Nyní k tomu, co dělám. Píši nikoliv pouhé básně, ale pocity, city v nich ukryté. Dávám do nich sebe a vy, vy jste ochotni milionkrát zmínit zvláštnost mého jména, i když na něm nic zvláštního není. Chováte se jako děti ve školce, které útočí na dítě, které se něčím, snad jen okrajově, liší. Co si tím dokazujete? Pokud se Vám zvýší ego, pak Vám gratuluji. Našli jste zaručený recept na pěstování a šlechtění ega.

Čeho jsem chtěla tímto článkem dosáhnout? Uvědoměním v cizích, ale i tak blízkých lidech. Já sama jsem člověkem, ať chcete nebo ne.Uvědomění, Vážení, je v téhle době cennější než hmotný majetek. Duševní bohatství je pro mne vším, neboť mě v určitých fázích života drží nad vodou. S přečtením každé knížky mám pocit, že jsem o kousek silnější a majetnější než dřív.

I přes to, že nechápu, čeho chtějí Ti "lidé" přesně dosáhnout, ať už správci nebo pseudonymy, jaký to má smysl, děkuji Vám za to, že jsem zjistila, že jsem zase o kousek silnější. Normálně by mě to psychicky odrovnalo a utápěla bych se ještě víc ve svých depresích, které jsou mi milejší než zlí lidé, ale nyní se mi na tváři vytvořil "pouze úsměv, který jen tak nezmizí. Děkuji