bleděmodrý svět

Miluji podzim pro jeho smysl pro melancholii. Zdá se, že zasáhl mou touhu po smutku. Je v něm poezie a záhada umírání roku.

namaluj na nebe mráček

by mohlo plakat, když je mu smutno

namaluj vedle něj ještě jeden

by necítil se v tom dešti sám

vydechni kolem nich trochu vzduchu

by se spolu mohly objímat

do středu hmoty usaď jim duhu

by k sobě vždycky našly cestu k výšinám

namaluj na to nebe ptáky

by duše lidí z jejich krásy zaplesaly

mezi ta Boží stvoření vysaď stromy

by jejich letky odpočaly

do koruny každého stromu vpleť listy

by protančily větrem s těmi ptáky

lusknutím prstu stvoř ozvěnu

by jejich píseň zněla navždy

namaluj tam taky zlaté slunce

by neexistovala jenom tma

a do toho všeho prosím jeden úsměv

by při pohledu na to plátno

pominul smutek, pláč, a

by moje srdce láskou vzplálo

vždyť proto v očích jiskry mám

by kdo jednou oblaka spatřil, miloval