Všechny holky, co za to stojí, už někoho mají

Doba je dneska opravdu nakloněná k seznamování. Ale ne ke vztahům. Člověku je najednou třicet. Doteď si užíval a nebral život moc vážně. Ale třeba by se už konečně chtěl usadit. Jenže se rozhlédne kolem sebe a najednou zjistí, že není s kým.

Za ty roky randění už potkal hezkých pár holek. Blonďatých i brunet, možná i pár zrzek. Pěkných i krásných. Prsatých i plochých. A co různých charakterů – tichých i ukřičených, temperamentních i živočišných a dokonce i nějakou tu ňuhňu, kterou vždycky najdeš, kde ji posadíš. Po těch třech tuctech vztahů, možná i více, se utvrdil v tom, co chce. A taky co nechce. Hlavně koho chce. A když teď najednou zjistil, že přeskoky z postele do postele už ztratily pointu a že nastal čas najít tu pravou, tak ví přesně, kdo by ta pravá měla být. Tak se ohákne, navoní se a vyrazí do ulic na lov. Tentokrát ale na upřímný lov, s cílem ji nedotáhnout do postele a udělat si zase jen další čárku na seznam, ale s cílem ji pozvat na kafe, pak někde posedět, získat vzájemnou náklonnost, od srdce se zasmát, užít si to a nakonec si vyměnit telefonní číslo. A rozloučit se s letmým polibkem a hned ještě v tramvaji psát sms, že ten večer s ní byl moc fajn a že je moc rád, že ji potkal a těší se na další setkání. A ona by taky upřímně odpověděla ve stejném duchu. Bez žádných kliček a strategií, kdo že sms napíše první a kdo toho druhého nechá dýl vysmažit tím, že dlouho neodpovídá.Jenže pak začne bloumat ulicemi a tu pravou nepotkává. Míjí desítky holek a žádná není ta ONA. Za škaredými se neohlédne a ty krásné kráčejí s nosem nahoru na vysokém podpatku Prada a pod paží s Gucci kabelkou – příliš drahé na údržbu a studené jako led. Najednou zjistí, že najít ten jeho vysněný typ je skoro mission impossible. Ale vytrvá, skenuje očima všechny ty holky a když už mu konečně nějaká padne do oka, hned ji osloví. Oťuká ji, ale skoro vždycky ho odmítne, že už  prý někoho má. V metru. V restauraci. V baru. Nebo v bance – pozoruje její krásné velké oči, jak jí těkají po monitoru. Sedí za přepážkou v upnutém bílém roláku s krátkými rukávy, který nestoudně zvýrazňují její tvary, že se na to nedá nedívat. A přitom je tak příjemná a milá a její rty natřené třpytícím se leskem se přátelsky usmívají, když zadává data do počítače. Tak ji při loučení pozve na kafe. Ona se plaše usměje a odkáže ho na pracovní email na vizitce… Ani mu nedala mobil. Však pozvat ji přeci může emailem. Tak jí ten email napsal, i když odpověď už předem čekal – jsi sice moc milý, ale mám přítele, a tak se to tvoje pozvání zrovna moc nehodí. A tak se není čemu divit, že nakonec nabude dojmu, že všechny holky, které by za to stály, už někoho mají. Prostě všechny. Už je rozebráno. Zůstaly jen šeredy na jedné straně a na druhé dokonalé singletonky - chladné sobecké krásky s hlavou plnou své absolutní nezávislosti a touhy nevázat se.Pak si sedne s kamarádkou na pivo. Milou hezkou holkou, se kterou kdysi taky skočil do postele, ale svou minulost už mají spolu vyřešenou. A poslouchá to z druhé strany. Jak jí už táhne na třicet, že je sama a pořád hledá. A potkává buď jen samé balíky, nebo jen nagelované blbečky v džínách Replay a slunečních brýlích Oakley Ducati. A když už konečně někoho zajímavého potká, tak už je zadaný. A uzavře to větou, že všichni chlapi, kteří za něco stojí, už někoho mají.Je moderní být ve třiceti single a nezávislý. Ale už jen o pár let později může singletonství propučet v zoufalost. Zoufalost o to větší, když najít toho pravého je skoro nemožné. Doteď jsme přehazovali své protějšky vidlemi a měnili je podle nálady, když už nás nebavilo se přizpůsobovat. A teď nemůžeme najít ne proto, že by ty krásné a hodné slušné holky a ti praví gentlemani vymřeli nebo byli už všichni zadaní, ale proto, že jsme prostě moc vybíraví. Omlouváme to svou vysokou laťkou a právem nesnižovat své standardy, ale přitom to není nic jiného než naše sobeckost a neochota se přizpůsobit či se trochu obětovat pro někoho druhého. Vzhledem k tomu, že ale nekopulujeme za záchranu rodu, jsme typ lidí na vymření. Kdo ví, třeba budou příští generace třicátníků lepší.by m-blogger