Přišli jsme o něco přirozeného

Jakoby z ohromné dálky se do mé pozornosti vetře démonicky temné odklepávaní klavírních kláves, které postupně podbarvují zadumané tóny syntetických efektů. Skladba „Triumphant“ od Röyksopp mě vytrhne ze spánku. Nakloním se přes okraj postele a vypínám buzení mobilem. Je pátek ráno.

Na cestě do koupelny míjím spokojeně si vrčící ledničku. Zvenku po kolejích drnčí projíždějící tramvaj. Při močení zaslechnu zakašlání souseda, které se nese stupačkami paneláku. Opouštím koupelnu za šumícího klokotání napouštěné vody do nádobky nad záchodem. Z chodby zazní bouchnutí dveří.
Konvice na lince startuje spirálu a teplem rozrajcované molekuly se o sebe začnou syčivě třít. Mikrovlnka se s líným bzukotem pustí do oživování zmrazeného koláče.
Otevírám okno. Od nedaleké silnice ke mně doputuje nervózní šum pruhů uhánějících aut. Tramvaj podrážděně zařinčí na nepozorného chodce.
Zapínám mobil do obecného profilu a dám synchronizovat poštu. Obratem zacinká první sada příchozích mailů, které napsali noční workholici.
Se zpožděním vyrážím do ulic. Svižně klapající eskalátor sváží mně podobné uspěchance do útrob metra. Vzdálený rezonující hukot a funivý nápor průvanu signalizuje přijíždějící vlak, který v momentě dobrzďuje na nástupišti. „Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají!“
Koktavé kodrcání vozů přerušuje motorických hlas v reproduktoru: „Příští stanice Florenc“.
Rozezní se Coldplay – „Viva La Vida“. Přijímám svůj dnešní první hovor ještě na ulici. Tisknu si sluchátku k uchu, abych eliminoval okolní šum již naplno rozběhlého pracovního dne metropole.
Coldpaly to rozbalí za den ještě několikrát. V mezidobích cinkají emaily nebo se zavibrují esemesky. V počítači se rozvrní chladící větráček. Vedle v kanceláři bez ustání mručí kopírka. Venku v půlhodinových intervalech nervózně ječí siréna záchranky. Pod oknem se disharmonicky rozštěká alarm na kraji chodníku nešikovně zaparkovaného bavoráka.
Po práci na zaslouženém půllitru s kolegy. Cinkání skla a hlasité „Na zdraví“ zanikne v chytlavém „Super Trouper“, které na nás spustí Abba z televize visící pod stropem. Za námi do toho protivně zapípá svou otravnou melodii automat na šipky.
Večeři opět připravuje bzučící mikrovlnka. Do toho rozehrála rozvibrovaný koncert automatická pračka.
Konečně v posteli. Stropem se na mě řítí těžké cupitání drápků nervózního rotvailera s mírnou nadváhou.Vedle v bytě zazní chrčení klíčů v zámku. Ve spodní partaji někdo jitří nostalgii nahuleným „The final countdown“od Europe, které mě posílá do říše snů.
Sobotní dopoledne. Pod funkčně odpruženými podrážkami značkových trekových bot praskají větvičky brdského lesa. Někde nad hlavou zakřičí nervózní sojka. V nedaleké vsi zaštěká pes. Zprava se nese halekání mně podobných pražských lufťáků, kteří se vzájemně ztratili. Nebe se rozhučí dunivou stíhačkou. Ze spodu se údolím tříští ozvěna túrovaného endura.
Spontánně opouštím turistickou stezku a zrakem rentgenuji hrabanku v naději, že si dnes večer uklohním smaženici. Pouštím se bezmyšlenkovitě hlouběji a hlouběji do lesa. Po pár kilometrech se zastavím a rozhlédnu okolo. Snažím se zorientovat, kterým směrem se vydat zpátky k zaparkovanému autu. A uprostřed toho soustředění si uvědomím ten roztodivně neznámý pocit.
Valí se to na mě ze všech stran jako mračna neviditelného těžkého kouře. Koulí se to po měkkých mechových polštářích a obaluje to nehybné kmeny smrků. A končí to u mojí hlavy, kterou to objímá ze všech stran a naplňuje ji nepochopitelným přetlakem. Rázem si uvědomím, co to je.
Ticho.
Uprostřed brdských lesů jsem narazil na absolutní ticho, které mi svou nenadálou přítomností vyrazilo dech. Co víc: navodilo mi pocit nadpřirozena ze sci-fi světa. Stál jsem tam s vyvaleným výrazem a užíval si té přeplněné prázdnoty. Opájel jsem se euforií z něčeho absolutně přirozeného, přitom tak nezvykle neznámého a tudíž zdánlivě nepoznaného.
Za vteřinu bylo ale zase po všem. Po nedaleké stezce projeli dva hlučně se bavící cyklisti. Armáda ČR vyslala na oblohu další stíhačku. Milovník adrenalinu popustil motor své Yamahy do otáček. A sojka lesní policajt všechen ten hluk přijala s nelibostním skřekotem.

by m-blogger