Jak mi Facebook (ne)zrušil profil

Milá KT, vím o tobě všechno. Kdy ses narodila, kde bydlíš, mám tvůj telefon, email, znám všechny tvoje přátele a sourozence, vím, kam chodíš do KFC a jak se jmenuje tvůj pes, vím že se ti líbil Avatar a k obědu máš ráda kuře, že děláš spinning… a přitom jsem tě nikdy neviděl ani s tebou nikdy nemluvil.

Facebook, fenomén moderní doby, nás absolutně pohltil a oblbnul. Najednou jsme s absolutní otevřeností začali věšet na internet detaily ze svých životů. Nastal závod, kolik kdo má přátel. Někdo padesát, někdo sto, někdo čtyři sta. Kdo ale kdy potkal čtyřista lidí a seznámil se s nimi tak dobře, aby jim svěřil své soukromí? Nikdo. Schránku přátel si plníme cizinci, které jsme ani nikdy neviděli – a to jen proto, že nás požádali o přátelství, a přitom jim otevíráme volný přístup do svého života. A tak jsem udělal pokus. Založil jsem si fiktivní profil na Facebooku a začal žádat o přátelství úplně cizí lidi. Jel jsem po jménech. Lenka. Jana. Petra. A žádal Lenky, Jany a Petry o přátelství. A pak jejich přátele a přátele jejich přátel. Až jsem narazil na KT, která si mě během pár vteřin přidala, aniž by se mě na cokoliv zeptala. A já najednou nahlédl do soukromí krásné sedmnáctileté holky. Facebook mě ale odhalil a pokusil varovat. Dostal jsem zprávu „Systémy služby Facebook rozhodly, že jste v krátké době opakovaně použili tutéž funkci. Vaše aktivita způsobila, že byl váš účet označen jako případ potenciálního zneužití.“ A na pár dní mi zatrhli odesílání požadavků o přátelství. Ale i přesto jsem při docela vlažném tempu za dva dny nasbíral 30 přátel. Pouze pět lidí vzneslo dotaz, kdo jsem. Ale třicet se ani neobtěžovalo se pídit po mé identitě a automaticky si přidalo za přítele podezřelého chlápka ve špatně padnoucím saku s půllitrem piva.

Mí přátelé mě začali brát jako regulérního Facebook uživatele. Na požádání jsem se stal fanouškem „Muži v oblecích jsou sexy“. Přijal jsem pozvánku do skupiny „Nesnáším děvky, co  ničí vztahy“. Stal jsem se fanouškem „Život je boj, ale stojí za to“. Dokonce jsem se stal fanouškem skupiny „Ročník 92,93,94,95,96“, tedy dětí o patnáct dvacet let mladších než já (to už smrdělo pedofilií)! A nakonec jsem i já sám dostal pozvání o přátelství od nějaké Věruš, kterou jsem nikdy v životě neviděl, ale mám s ní celkem 11 společných přátel, které jsem samozřejmě taky nikdy v životě neviděl. Se sedmnáctiletou KT jsem zatím dosáhl počtu 24 společných přátel!A Facebook mi uťal tipec podruhé a znovu zablokoval odesílání zpráv. „Varování! Vaše chování může být ostatními považováno za obtěžující nebo urážlivé,“ napsali mi. Ale já už bych si mohl klidně nerušeně rozjet pořádný stalking na ubohou KT. Posílat jí emaily, bombardovat sms, špehovat ji v Káefcéčku, pozvat znovu na Avatar. Mohl bych jí udělat ze života peklo. A mohla by si za to jen sama, když na svém profilu vystavuje své fotky a podrobné detaily svého soukromí.Pak přišlo další varování. „Další zneužívání funkcí serveru může mít za následek dočasné zablokování nebo trvalou deaktivaci vašeho účtu,“  strašili a znovu mi to na pár dní zarazili. Tak schválně, jak dlouho jim to potrvá?

Za další týden jsem se stačil stát na pozvání členem skupin „Miluji jen ho/ji a ostatní kluci/holky mě nezajímají“ a „LEHNI & MRDEJ“ a jiných podobných kravin. O KT jsem se mezi tím dozvěděl, že se učí němčinu, že občas sestře pohlídá děti a že to kuře má nejraději se zelím. Zjistil jsem taky, že Facebook může být zdrojem cenných informací, ke kterým bych se jinak nedostal. Třeba jsem se dozvěděl, že obyčejná brambora může nasbírat v více fanoušků než Agáta Hanychová. Do téhle chvíle jsme nejenže nevěděl, že brambora může být populárnější než člověk, ale ani jsem nevěděl, kdo je Hanychová. Díky Facebooku jsem o tolik chytřejší! Už mi ani neva, žes mně zase zablokovali odesílání zpráv.Uběhl další týden a znovu mě odblokovali. Znovu mohu posílat další žádosti o přátelství. Ani nevím, kolik jsem jich už poslal. Monžá dvě stovky? A z nich mám 64 přátel! Bože jak já jsem oblíbený! Veruš označila moji fotku v albu "Birthday-album 2010“. KT si změnila profilovou fotku. Už spolu máme 36 společných přátel! Neuvěřitelné. Jako bychom se znali roky. Jen sedm lidí se mě zatím optalo, kdo jsem. Nejdříve mým cílem bylo nasbírat alespoň sto přátel. Protože mě ale Facebook začal zdržovat stále častějším blokováním, tak jsem změnil cíl a rozhodl se zjistit, kdy mi Facebook nakonec zruší profil. Možná by to ale bylo čekání na Godota a tenhle blog by se stal nejdéle psaným blogem v historii idnesu. Tak měním plán. Končím to při stavu 65 přátel (jedna další sedmnáctka si mě ještě stačila přidat, než jsem tento text dopsal) a rozjíždím nový pokus. Posílám odkaz na tento blog všem svým drahým fiktivním přátelům z Facebooku. Co se stane teď? Kdo ví. Pro jistotu jsem se ještě před tím stal fanouškem „Zjisti, kdo si tě odebral z přátel“.  No uvidíme, třeba to vydá na další blog.

Schválně, kolik z vás příště potrvdí žádost o přátelství od úplného ciznce?

by m-blogger