Proč mi neustále někdo posílá fotky miminek?

Volám kamarádovi z výšky a ptám se, jak se daří, co právě dělá… a on, že zrovna koupe malou… Volám jinému a ten se mi svěřuje, že malá Ema už lozí po čtyřech. Volám třetímu a sám kapituluji dopředu, neboť se ho rovnou ptám, jestli už jeho junior žvatlá „táta“.

Jsem (bohužel) jedno z tisíců Husákových dětí. A tato přemnožená generace, jak je všeobecně známo, se začala množit právě v posledních pár letech. Asi si budu muset zvyknout. Slabý tikot biologických hodin přerostl do bimbání orloje a v kruhu mých nejbližších už neokroužkovaných zůstalo jen málo.
Ale na co si nedokážu zvyknou je nevyžádaná korespondence plná dvoumegových fotek, které mi zapráskají emailovou schránku a zablokují stahování další pošty. Dávno pryč jsou ty maily plné sličných nahotinek od kámošů, nebo vtípků o mužích a testů inteligence či délky penisu od bejvalek. Nastala móda něčeho úplně jiného.
Jsem všeobecně znám svým chladným postojem k mrňousům. Přesto mi nepřestávají chodit emaily plné mimin. Tak například s malým Petříkem. Petřík v peřince. Petřík v postýlce. Petřík narozený v náruči tatínka (kterého jsem potkal jednou kdysi dávno na trapném seznamovacím posezení u piva se svou bejvalou). Petřík - malé zarudlé stvoření, celé pokrčené, neforemné, a šklebící se. No a taky Petřík s maminkou… až jsem se polekal. Jak to těhotenství ženskou strhá. Uff, nechci urazit, ale opravdu mě to vyděsilo. Koukám na fotku nějaké starší paní, ve které jen stěží nacházím rysy té šťavnaté květinky, se kterou jsem chodil na konci devadesátých let…
Sám jsem nepoznal, jak orgastický pocit to je, stát se rodičem. Možná pak člověka opravdu zaplaví nekontrolvatelná touha rozesílat do celého světa miliardu fotek svého potomka ve všech růstových fázích a v měsíční periodicitě. Ale co s tím? Ignorovat to? Neodepsat: „fakt milé…, fakt krásná dcerka…, fakt roztomilá…, no to je naaaaadhera…“ Jsou to přeci mojí kámoši, toho času pyšní otcové. A jsou to přeci moje bejvalky, toho času milující matky. Nejde je zklamat, musí se to potomstvo pochválit a naladit je, aby mi poslali další měsíc další dávku fotodokumentace jejich rodinného pokladu. Prostě se očekává pochvalná odpověď.
Nezbývá mi, než ti vytrpět a jen doufat, že mi přátelé taky jednou pošlou fotky z koupání svých dcer, když překročí věk patnáct. Rád okomentuji kladně.
by m-blogger