Instalatérská provozovna dnes již zaniklého výrobního družstva na pražské Pankráci žila na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století svým nezaměnitelným životem. Parta svérázných ostřílených chlapíků a mě těsně po vyučení rozdávala ve svém okolí většinou radost a úlevu v podobě údržby ,,životně" důležitých místností...
Tak tomu bylo i jednoho rána, kdy přišel usměvavý žoviální pán s objednávkou bytového podniku na výměnu WC mísy.
,,Pánové, já si tu mísu od vás jenom vemu, nemusíte si dělat starosti s montáží. Já totiž rekonstruuju celej byt a dělám si hajzlík ve špajzu a už jsem našel odpadní stoupačku a udělal do ni díru, tak už si to tam šoupnu." Shledali jsme šikovnost toho pána velmi praktickou neb jsme objednávku již pouze vyfakturovali a spokojenost byla zase na obou stranách.
Pán sedával na své nové míse s novinami spokojeně téměř tři týdny. Při každém pobytu zde se rozplýval ješitnou blažeností nad svým dílem. Splachování hučelo jak do Macochy a pán v tom hučení ani náznakem nepoznal stín strašné katastrofy, jež se neodvratně blížila....
Ve stejný čas se zhruba tisíc kilometrů odtud chystala jistá čtyřčlená rodinka po vydařeném pobytu u Jadranu na návrat domů. Velká spokojenost jim dovolovala řešit celou cestu pouze malichernou záležitost, že kdo první vyběhne do druhého patra, jde první do koupelny a vany... Po krkolomné cestě přes celou noc a den konečně jejich Škoda 120L zastavila před domem a první kroky v žabkách zapleskaly o lité terazzo schodiště domu z dvacátých let. Netušili, jak brutální životní zážitek čeká prvního šťastlivce a postupně celou rodinu po odemknutí bytu...
Den nato, hned ráno přišel na provozovnu člověk, jež vypadal jako by jediný přežil pád letadla. Měl být oním usměvavým sympaťákem z nedávné doby. Toho v něm prvoplánově nikdo z nás nepoznal: ,,Pánové, já se strašně omlouvám, já jsem takový hovado!! Chtěl sem si hodit laso, ale sem srab! Až uslyšíte, co sem proved, tak mě zabijete!! Klidně to udělejte, nikdo se to nedoví, já už to pak nikomu neřeknu!!"
Ten odpad, co pán našel ve špajzu, z něhož mělo být WC, bylo ve skutečnosti odkouření od KARMY z bytu pod ním. Roura je zhruba stejně silná, jako odpadní. Materiál pán neřešil, takže plech ho neodradil. Naopak. Nůžkami na plech do něj vytvořil hodinářsky přesný otvor, zaústil mísu a téměř tři týdny zdravě ,,produkoval." Byt pod ním obývala naše známá rodina, jež se navrátila z Jugoslávie.
Pravděpodobně hned jeden z prvních ,,počinů" pána odnesl krycí plech ze sousedovic karmy a ,,produkt" se pak o plechové lamely karmy rovnoměrně rozprašoval po celé koupelně.....
Pána jsme tehdy nezamordovali. I pragmatičtí svérázové mají srdce.... Za trest má teď tlustou odpadní plastovou rouru, zvanou ,,gajcna" viditelně vedenou od své nové mísy přes půl předsíně do míst svého původního WC. Toto nepřehlédnutelné dílo mě ubezpečuje v líbezném vědomí, že tu po mně taky něco zbude....stvrzeno nyní i písemně. Pán zase sedává na své míse s novinami a jestli nezemřel, sedává tam dodnes. Pochybuji, že se pustil do dalších úprav.
Sousedé se těší z nové koupelny, kterou si pán tehdy ještě setrvačností po rekonstrukci svého bytu ,,vysekl." Tvrdili, že hnědá není zrovna to pravé....
Inu, když se podezřele daří, něco je špatně...
P.S. Ukázka z kompilace instalatérských zážitků jež je v mé hlavě nošena již přes 25 let a na papíře zatím jen název a nadpisy kapitol. Zatím neochvějně střežena tetkou LENOSTÍ. Až úžasný strýček BLOG možná umožní její poztrácení zde po drobečkách.....:-)
