Pokud si pořídíte do bytu exotického, pestře zbarveného ptáčka, chodíte kolem něj bez dechu a může si dovolit téměř vše. Podobně se chová asi Evropská Unie k přijímání exotických etnik.
Zajímavé je, že většina uprchlíků chce do Anglie. Ta jim tedy musí stále nabízet nějaké benefity, jinak by tam přece nechtěli. Když vám ale ,,ulpí" uprchlík v kamionu a vy ho dovezete až do Doveru a tam vám ho celní kontrola objeví, zaplatíte likvidační pokutu. Poněkud nelogické a asi stejně pokrytecké, jako standartní chování Angličanů vesměs.
Liverpool je vcelku zajímavé, avantgardní a pulzující město. John Lennon ze zdejšího muzea Beatles, jež je jeho největším lákadlem, by se však divil. Snil o sjednoceném světě, ale jistě se obrací v hrobě z toho, jak si sjednocení a globalizaci představují dnešní mocipáni.
Moje první mise v tomto městě před zhruba osmi lety skončila rozbitými bočními okny a vykradenou kabinou náklaďáku, přestože jsem spokojeně podřimoval ve spací bedně nad kabinou. Přivolaní policisté(vlastně to byly čtyři sličné policistky ve dvou autech) mě tenkrát ještě hluboce politovaly - ,,Oh my dear!!" Pak mě oznámily, že jsem si, unfortunatelly, vybral k odpočinku zrovna čtvrť, kde řádí samé pakistánské a afghánské dětské gangy a jak vidí cizí auto, tak na to jdou... Jediné, co pro mne mohou udělat, tak že mě odvedou na bezpečnější místo a ráno ať to jdu na stanici sepsat, ale to že bude stejně pravděpodobně k ničemu...
Před dvěma týdny jsme při cestě do Skotska chtěli zavzpomínat na Beatles a stavěli se zase v Liverpoolu. Dopadli jsme na chlup stejně. Rozbité boční sklo dodávky a prohrabaný vnitřek. Stalo se v sousedství ,,West Africa house." ,,Pokrok" byl v tom, že policisté už se ani neobtěžovali na místo přijet a rozhovor s nimi se odvíjel v duchu, ,,že vůbec takovou prkotinu hlásíme", navíc když se nikomu nic nestalo a autem můžeme odjet.
Ptáci jsou přece u krmítek chráněni a ti exotičtí i mimo.
