Z toho mála, co si ještě pamatuji ze základní školy rád vzpomenu na dějepis. Při něm jsme, myslím probírali cosi o ,,výměnném obchodě." Tato myšlenka mi při dnešní složité marketingové hysterii často víří hlavou.
Jaké to muselo být fajn a jednoduché, když lidé začali pěstovat plodiny, chovat zvířata a hlavně vytvářet předměty denní potřeby i ty pro zábavu a ozdobu. Kdo něco uměl, vyrobil to a směnil za něco jiného, co také potřeboval.
Špatně na tom byli v té době asi ti, kteří nic neuměli. To je donutilo přemýšlet. Přemýšleli tak dlouho, až vymysleli peníze a následně lichvu. Potom banky, pojišťovny, vlády států, parlamenty a nadnárodní korporace.
Tyto instituce, jejichž existenci považujeme dnes za zcela normální, či dokonce nezbytnou pak pokryly Zemi s běžnými, tvořícími lidmi jakousi jemnou síťkou finanční skepse. Občas někdo tuto síťku více čí méně vyboulí, pokud jí rovnou neprořízne hranou zákona, je dříve či později ,,zadušen" zpět do normálu.
Touto zeširoka zabranou myšlenkou se vracím do doby, kdy jsem jako čerstvě vyučený v oboru vodoinstalatér nastoupil do jedné z provozoven našeho podniku na pražské Pankráci.
V těch dobách se příchod instalatéra do bytu rovnal velkému svátku. Rozvíjel se před ním pomyslný červený běhoun, jež byl lemován ruskou vodkou, tvrdými spartami a svíčkovou.
Takovéto opravy tehdy objednávaly především ženy od čtyřiceti let výše. Ty jsem ve svých osmnácti překřtil souhrnným poetickým termínem ,,babičky." Tyto babičky měly od podání objednávky zpravidla měsíc až půl roku na to, aby výše zmíněné produkty sehnaly. Nic ,,sprostějšího" by si vůbec takovému ,,Bohu do domu" nedovolily nabídnout.
Moji noví kolegové byli ostřílení bodří kumpáni, pro něž konzumace těchto pokladů byla hračkou a ještě se nedostávalo. U mě byla situace zcela odlišná, neboť ty produkty neodpovídaly mému tehdejšímu apetitu.
Zezačátku jsem je s díky odmítal, což nešlo: ,,Sháněla jsem to pro vás dva měsíce, tak si to koukejte vzít!" Pak jsem je s díky přijímal a vršil do své skříňky a posléze ponku. Bylo mi tehdy žinantní požádat, zda by místo tohoto nemohla být ,,obyčejná" šunka, párky, zavináče nebo třeba pomeranče.
Pravda, něco se vypilo s kolegy při oslavě svátku neb narozenin a při mém tehdejším kouření jedna až čtyři cigarety denně toho stále zbývalo habaděj.
Pak přišel zčistajasna nápad(kupodivu můj) jenž nakonec otočil kolem dějin naši provozovny i, dá se říct, celého podniku.
Vzal jsem půllitrovku vodky a dvoje tvrdé Sparty a šel do ,,kvelbu"*, kam jsme chodili pro svačinu. Prodavačky jsem se plaše zeptal, zda by toto nevyměnila za půl kila šunky a kilo pomerančů. ,,Cože!!!" Odlétl jsem leknutím z vykulených očí prodavačky skoro do výlohy. ,,No to jó, určitě, dejte to sem! Aspoň budu mít něco pro manžela, ten furt votravuje......"
A tak jsem seděl na dílně u cihly šunky a ošatky pomerančů, ukrajoval centimetrové ,,plátečky" a rovnou je ,,vdechoval" bez chleba. Vtom přišli dva z kolegů, vytřeštěně na to hledíce: ,,Kdes to vzal!!? Ale, vyměnil jsem to za vodku a Sparty. No, to snad neni pravda!!! Hoďte na něj sítě!!! Je to blázen!! Místo toho, aby to s náma vychlastal a vyhulil, tak to vymění za kus........!!"
Pochopil jsem, že jsem asi hodně vybočil z normálu. Jak ale říkám, kolegové byli přece jen bodří chlapíci a tak vše bylo po čase přijato vesměs s humorem. Od té doby jsem si užíval plnými doušky tohoto ,,barteru" až se skřiňky vyprázdnily, neboť už i babičky se pomalu přizpůsobily a začaly mě připravovat rovnou párky, šunkofleky, rizoto, rybí filé nebo buřtguláš a místo kafe ,,šumnou" zelenou amáru.
A tak zatímco kolegové si zvyšovali třídy a postavení v hierarchii socialistického podniku, já jsem se stal díky výše popsanému jeho jakousi ,,živou legendou" až do jeho zániku v roce 2003. Také díky svému specifickému slovníku, jimž jsem postupně přetvořil ten jejich, poněkud jednoduchý a obhroublý.
Dnes jsme všichni svázáni různými sítěmi a řetězci. Nedávno kamarád prodal dům v Praze a i s celou rodinou a firmou(prodejnou) jsem ho stěhoval na statek, který koupil v Jižních Čechách. Bude pěstovat vlastní ovoce a zeleninu a žít na venkově. I on se cítil ve městě už nějak ,,přidušený."
Važme si každého svého nápadu a iniciativy, kterou se nám podaří rozvlnit svazující sítě.
*) ,,Kvelb" je název dnes již soukromé provozovny, jež byla kdysi součástí sítě provozoven našeho dnes již zaniklého družstva. Název vznikl také na můj popud.
Význam slova ,,kvelb"- klenutá místnost, obchod v podloubí, krám.
