Těšíte se domů?

Ano i po dvou týdnech, strávených v tak úžasné zemi, jakou je Řecko se i člověk, označovaný často za dobrodruha těší do země, kde "proud řeky stříká na dřevěnej splav."

Moje slabost pro blog mě však rázem utvrzuje v tom, že se zde řeší stále stejné věci a to hlavně takové, které běžný člověk většinou nemůže ovlivnit. Lidé v běžném životě naštěstí řeší úplně obyčejné věci, nad které já, jako dobrodruh jsem, pravdaže, trochu povznesen. Tak si dovolím vyjímečně do té vyšší politiky hodit trochu vidle.

Cena severomořské ropy Brent, od které se nejvíc odvíjí cena u našich čerpacích stanic, klesala již předtím z původních cca 75USD/barel. Po dobu našeho pobytu v cizině klesla až na 61USD/b

Zdroj: server Patria Online

V souladu s tím klesaly ceny u pump ve všech zemích, kterými jsme projížděli při návratu a to včetně Slovenska. Jak jsem se těšil, že nakrmím náš expediční vehikl u mé oblíbené pumpy v Břeclavi! Ale člověk se holt těšit nemá. Zůstal jsem v němém úžasu - cena mezitím naopak stoupla o 50 haléřů!!

Radost z návratu do země plné mlíka a buclatejch krav rázem odletěla za sluncem do Veliky. Ještě, že ta točená samoobslužná zmrzlina zde zůstala na původních pětadvaceti.

To jsme měli před sebou ještě největší závěrečné dobrodružství - cestu po D1. Ceny paliva tu mnohde atakovaly čtyřicítku a vedro taky. O šoku z přechodu na naše jídlo ani nemluvím, nechci být za škarohlída.

Třeba se najde někdo, kdo mi tu situaci s palivem nějak racionálně vysvětlí - budu se těšit:)

Vím, že se máme nejlépe ve své historii. To jsme tím ale tak zaslepeni, že si ani tohoto nevšimneme?

Jinak mi nezbývá, než trochu parafrázovat úryvek z písničky našeho skvělého Waldy:

"A slunce tam pálí a pořád je máj,

a lidi jsou stálí a ceny se maj"