Služba rázem apokalypsou

Vše začíná zdánlivě stejně, jako každý den. Do typické ranní atmosféry instalatérské provozovny na pražské Pankráci se ozve hlas šéfa z místnosti příjmu zakázek: ,,klucí, mám tu jednu rychlou čističku!"

Parta ostřílených, bodrých chlapíků, debatujících po ránu v malé šatně v oparu cigaretového dýmu a kávovém opojení a já. Já, který se vždy zajímal o zvířata a zeměpis, jsem se mezi ně dostal nikoliv omylem, ale drsnou nutností. ,,Zeměpisem se neuživíš, musíš se hlavně něčím vyučit!" Slýchával jsem často z ,,Rady starších." Po poměrně složitém, psychologicky náročném procesu vyučení jsem se ocitl zde. A začíná se mi to i líbit.

Čištění odpadního potrubí. Jedna z nejoblíbenějších činností při instalatérské údržbě bytového fondu. Byť je řazena mezi tzv. ,,špinavé práce" (s příplatkem), bývá brzo hotova a dobře odměněna v souladu s její důležitostí pro zajištění funkce odtoku odpadní vody a splašků.

Hlavním a prakticky téměř jediným nástrojem pro tuto práci je dlouhá ocelová pružná spirála, opatřená na jednom konci klikou s dřevěnou otočnou rukojetí, či pouze ohnutou trubkou do tvaru kliky. Tato spirála, přezdívaná údržbáři ,,péro", bývá dlouhá od pěti do zhruba pětadvaceti metrů. Při ucpání odpadního potrubí se zvolí vhodný vstup pro zasunutí spirály, nejčastěji po sejmutí sifonu od umyvadla nebo dřezu. Jeden z montérů zde zasune spirálu do potrubí a druhý jde s klikou na druhém konci tak daleko, až je péro komplet napnuté, aby se na něm netvořily smyčky. Ten s klikou začne otáčet, druhý usměrňuje spirálu do potrubí.

Tak to bylo i po oné ranní výzvě vedoucího. Dva kolegové, kteří na ni nejrychleji zareagovali, vyrazili s vidinou rychlé práce a výdělku. ,,Šoupneme tam péro, hrc, prc - a je to hotový! A v deset už jsme u Zajíčků!" Znáte to. Navíc je to práce vestoje, maximálně v předklonu, zatímco většina prací při instalatérské údržbě probíhá v kleče, sedě či dokonce v leže.Tuto výsadu, lehnout si k práci, zde mají ale paradoxně hlavně nováčci a ,,bažanti", jako já.

Dobře napnutá a roztočená spirála dobře prostupuje potrubím, tvaruje se podle jeho záhybů a ve svislém potrubí pak rotací a vibracemi strhává všechen ten nános usazeniny dolů přes redukční patkové koleno do širšího ležatého potrubí, kterým už vše odplyne do uliční stoky. Je v tom ona samozřejmá, přímočará jednoduchost, kterou chlapi tolik milují.

Naši dva ranní šťastlivci, říkejme jim třeba Karel a Petr, se po čase vrátí a jejich výraz nemá pranic z dřívější radosti. Po nějaké době byli již sdílnější, tak jsme dychtivě poslouchali:

I zde konec péra zmizel v potrubí pod dřezem a asi po metru se zaseknul. Asi ostrý ohyb. ,,Tak Karle, zatoč!" Karel chutě zatočil a spirála, rachotící v potrubí po metru tvrdě narazila a nechtělo se jí dál. ,,Toč pořádně, je tam vostrý koleno!" Pobízel Petr Karla a několikrát péro povytáhl a znova pustil do roury. Pak se spirála rozběhla a začala rychle mizet v odpadu. Karel s roztočenou klikou rychle postupoval bytem k Petrovi. Na tvářích obou hrdinů zavládl onen typický spokojený úsměv, který překládáme: ,,blíž k pivu a hospodě."

Pak už Petr poodstoupil, neboť Karel byl s klikou již u vstupu do potrubí, ale točil dál, aby spirála potrubí řádně pročistila. Petr mezitím ještě pomáhal proplachováním z ostatních zdrojů v bytě, které ústí do stejné stoupačky.

Vtom klika v Karlových rukou začala ,,tuhnout" a tíž se točila. Radost z tváře se rychle vytrácela: ,,ty vole, nám se to zauzlovalo dole v ležačce! Nekecej! Zkus to povytáhnout! To taky nejde! Ukaž, dej to sem!! No fakt že jó vole, no to je prúser!!" Radost byla rázem tatam. Pérem už nešlo ani točit, ani ho vytáhnout. K tomu všemu ještě frenetický zvonek u vstupních bytových dveří utnul předchozí kuráž definitivně.

Následující scéna za dveřmi bohužel také patřila neodmyslitelně k této práci. Byla dokonce jejím velkým strašákem, který se teď právě vyplnil.

Rozlícená starší žena, která se vysokým pištivým hlasem, přecházejícím v hysterický pláč snažila sdělit, že jí právě postihla největší pohroma jejího života, byla sousedka opravovaného bytu, vracející se z nákupu.

,,Ježišimarjááá, poďte se podívat, co se u mě staloo!! Vy tam vedle něco dělátééé, vy tam čistíte komínýýý nebo cóó! To je strašnýýýý, co já teď budůůů dělat!!!" A táhla nekompromisně nebohé montéry k sobě do ložnice, což je rozložilo již úplně.

Stále to ale nemělo být nic proti pohledu, jež se jim hned naskytl.

Ženina ložnice nyní připomínala něco jako chemickou zkušebnu po teroristickém útoku. Všemu tomu neidentifikovatelnému chaosu a směsi pachů dominoval velký kuželovitý modul, směřující svým užším koncem do díry ve zdi u podlahy.

Sousedka i montéři byli při pohledu na tuto neobvyklou scénu na pokraji infarktu. Rozdíl byl jen v tom, že oni věděli přesně, jak k tomu došlo, zatímco ona to stále přisuzovala dílu ďáblovu.

Příčina však byla také zcela jasná, jednoduchá, jak už to u těch chlapských věcí bývá.

Odpadní potrubí v bytě, vedoucí k litinové stoupačce bývalo ve starších domech ještě olověné s ostrými, letovanými ohyby. Spirála se zakousla do stěny potrubí, tou pronikla, pak se prošťourala zdí a zatímco montéři v upřímné víře mysleli, že vykonává svoji záslužnou práci v potrubí, ona se lačně rozběhla po sousedčině ložnici k jejímu dobytí.

Nejdřív patrně navštívila noční stolek, shodila lampičku a knížky, léky a fotografie příbuzných v rámečcích rozmetala po místnosti. Pak si smlsla na šatech, pověšených na ramínkách na dveřích skříně. V rohu místnosti nemohla nechat bez povšimnutí toaletu s velkým zrcadlem. jež roztříštila spolu s množstvím lahviček a flakónů s různými vůněmi, jejichž směs naplnila celý byt, též rozmetala, kde se dalo. Bělostné záclony slízla jako nadýchanou šlehačku na dortu. Svoje řádění doprovázela černými šmouhami ze špíny z potrubí na zdech i podlaze.

Nakonec upoutala pozornost spirály sousedčina vysoko nastlaná, bělostná duchna. Nejdřív se do ni chutě zavrtala, pak ji začala stahovat mocnými smyčkami do trychtýřovitě se zužujícího útvaru směrem k díře ve zdi, kterou předtím prokousala. Nakonec se ve své nenažranosti duchnou udusila, že nešla tam ani zpět.

Bylo bezvýznamné pankrácké dopoledne.

Pro lidstvo a společnost událost zcela bezvýznamná.

Pro člověka apokalypsa na rozhraní života a smrti.

Pro další dva konec malého, zato lákavého plánu.

U Zajíčků právě otevřeli.

Články k podobnému tématu v mém blogu v rubrice ,,Sikovky, koudel a indulona."