,,Víš, proč má slon červený voči?....Ne. Aby byl dobře maskovanej v jahodách. Hmmm. A viděl si někdy slona v jahodách?...Ne. Tak vidíš, jak je dobře maskovanej!!"
Primitivní vtip z mateřské školky. Ani ve snu by vás nenapadlo, že by se mohlo jednat o něco jiného, než naivní vtip. A přece. Na každém šprochu....
Nástup horkého léta a jahody všude vůkol mi nedají nevzpomenout na epizodu z dávného mládí. Tehdy jsem často jezdíval z pražského Jarova do též pražských Kyjí za kamarádem na svém ,,fichtlovi."
Fichtl, čili JAWA 50, též Pionýr. Dnes již legendární stroj 60-80tých let, nezbytný doplněk každého motoristicky založeného puberťáka té doby. O jeho slávě svědčí množství přezdívek, jimiž byl častován - fichtl, pín, fekál, chrocht a já nevim jak ještě. Měl jednu nespornou výhodu. Víc se při něm naběhalo než najezdilo a tak pomáhal udržovat naši mládež v perfektní fyzické kondici. Já například jsem byl v jeho éře nejhubenější za celý život. Fichtl byl nezbedným, zlobivým kamarádem a fitcentrem v jednom.
Jako pokaždé i tehdy jsme s kamarádem z Kyjí připravili přiměřeně duchaplný cíl naší cesty. Tím bylo v onen horký červencový den jahodové pole poblíž rybníka Čeněk v Dolních Počernicích.
Jasně červené, zralé plody ostře kontrastovaly na pozadí zelených listů a slibovaly božskou hostinu. V zaslepenosti vidinou té krmě jsme si tudíž nevšimli, že je zde něco navíc. Jen jsme se sehnuli k prvnímu lahodnému soustu, v poli ožily velké postavy stejných barev. Zelené uniformy a červené výložky. Za dusotu hnědých kanad, které zase splývaly se zeminou vyklusala postupně na uzoučkou asfaltovou cestu kolem pole téměř rota policistů, tedy příslušníků VB. Zpočátku jsme stáli jako opaření a mysleli, že jde o nějaké cvičení. Rota však zamířila neochvějně k nám a děsivý dusot doprovázela ještě hromovým: ,,stůjte!! jménem zákona!!"
Strach z tehdejší policie, čili VB bylo něco, co se dá jen těžko popsat. Byť se jednalo pouze o ,,učedníky" ze slavného údolí mezi Hrdlořezy a Kyjemi, kde byla policejní škola, vypadalo to, že to myslí smrtelně vážně.
Jedinou záchranou byl náš fichtl. Našlapovat ho samozřejmě nemělo význam, na to již nebyl čas. Dusot i povely se nebezpečně blížily... Následoval klasický úprk s fichtlem a pokus o nastartování roztlačením. Ten se naštěstí povedl, pak nepatrné zdržení při nasedání a naše dny byly málem sečteny. První příslušníci byli již metr od nás a natahovali po nás lačně ruce. Nebohý fichtl kvílel na jedničku a vzdálenost prodloužil na tři metry. Ty jsme však po přeřazení na dvojku zase rychle ztratili. Znova brutální přeřazení na jedničku a motor vytočný do nepříčetných otáček. Dvojka opět všechny naděje vzala. Dusot neustával a naše srdce bušila hrůzou snad rychleji než motor. Teď už to bylo buď anebo. Co by nás čekalo v případě chycení jsme neměli ani čas domyslet. Fichtl ve dvou na dvojku se prostě nechtěl rozjet. Po asi osmém pokusu, kdy už jsme se málem smířili s osudem ,,nepřátel socialistického majetku" jsme mu po přeřazení pomáhali synchronním kýváním vpřed a vzad a odstrkováním od země. Kamarád vzadu už cítil doteky rukou příslušníků a propadal hysterickému šílenství, leč týraný motor přece začal jít do otáček a na dvojku se rychlost začala konečně zvyšovat. Dusot a příkazy se pomalu vzdalovaly, až zanikly úplně. My jsme přeřadili dokonce na trojku a asi padesátikilometrovou rychlostí zmizeli v počernickém lese. Tam jsme ještě dlouho čekali a naslouchali, zda kolem nás nepokračuje akce ,,Slon v jahodách." Nepokračovala, ale tu hrůzu jsme vstřebávali dlouho...
Policie tenkrát plně dostála svému poslání a díky dokonalému maskování ochránila společné pole před záškodníky a těm naopak pomohla od prosezení zbytku dne na WC míse z přecpání zakázaným ovocem.
