Stojím na parkovišti u Obchodního a kulturního centra glasgowské čtvrti Quay Side. Divadelníci z ,,Farmy v Jeskyni" vyložili svoje fidlátka v dramatickém klubu Caledonian University of Glasgow. Teď jsou utahaní a jdou do hotelu. Mně se ještě nechce. Trochu přemýšlím a nasávám atmosféru.
Osiřím zde s rachotinou Iveco 75E Tector, starým brachem na cestách. Vypadá možná odporně, jako většina náklaďáků s plachtou, ale nikdy nezklamal. Každý nově příchozí do týdne odcházel od firmy kvůli němu, kvůli ,,šéfům", ale hlavně kvůli sobě. Lidi jsou prostě divní. Zhýčkaní. Nevědí, co by chtěli a neumí ani s trabantem.
Přede mnou se pod šedivým nebem rýsuje velká šedá krabice hotelu. Jak začnu později říkat ,,tiskárna na peníze." Pravidelný kvádr s čtvercovými střílnami kolemdokola. Sedm pater, na každém kolem stovky pokojů. Pokoj za 34,90 libry......Nechtějte to na mně počítat.. Tak tady strávím šest dnů života. Jeden z článků nadnárodního řetězce hotelů Etap.
Po chvíli i mě spolkne beze zbytku toto monstrum. V recepci mě obdaří místo klíče další ,,kreditkou." Tu pak mnohokrát protáhnu škvírou u kliky dveří a když začnu červenat, ozve se konečně blažené ,,cvak" a vida: Pokojíček jako klícka. A to doslova. Železná dvojpostel, nad kterou se vznáší napříč ještě jedno lůžko. V rohu rozsvítím plastovou WC-umyvadlo-sprcho-jednotku a naproti v rohu placatý monitor na železné konzoli.
Příjemná část mě čeká na stolku se zrcadlem před postelemi. Lístek, vložený mezi info letáčky hlásí, že pokoj pro mě připravila Alice Mansonová. Jak blažený pocit v té sofistikované kubatuře pokoje, byť způsobený pouze profesionalitou personálu. Chvíli se zasním při pohledu na prázdné postele. Jak asi vypadá.....?
Dalším povyražením pro mě je visací cedulka na kliku, na které stojí: ,,Můžete mě vzbudit jedině když:"
a) bude pršet čokoláda,
b) do města vstoupila Godzila,
c) jsem vyhrál milion,
d) ostatní-napište.
Britská snaha o rozesmání člověka bývá z našeho hlediska-mírně řečeno-naivní. Godzila je mně buřt, čokoláda je mi úplně ukradená. Jo takhle kdyby pršely klobásy, bramborák nebo masové kuličky ,,Kottbuller", to by byl jinačí šrumec. To by o mně ještě hodně slyšeli. Milion mi nehrozí, ale ať je tedy po jejich.
Zaškrtávám ,,ostatní" a připisuji: ,,Když budete blondýna 120-80-120." Věším to zvenku na kliku a jdu si konečně zdřímnout. Zvědavost je dotěrnější než trpasličí pudl a tak se jdu po procitnutí podívat a.....ono to zmizelo...!! Ale klid, utěšuju se. To vzali herci a teď se u toho na pokoji řežou smíchy.
Venku se mezitím setmělo. Při poslechu britských hitů z toho monitoru a čtení najednou tenounké zaťukání. Ztiším hudbu a opravdu: ,,Ťuky-ťuk." Oni to snad myslej vážně!! Ale to asi zase divadlo! Nakonec se smíšeným pocitem adrenalinu a nutkání na záchod otvírám. Na chodbě stojí stopadesáticentimetrová Číňanka s vozíčkem a říká: ,,Tětě viníst rabiš?"
Jo,jo. Humor je kořením života a iluze jeho těstem.
Mám šest dní klidu na čtení....
Z mých vzpomínek na velké turné souboru Farma v Jeskyni na Britských ostrovech, říjen 2007.
