Řecko. Poslední hrdá země?

Řecko. Země opředená mýty, kolébka evropské kultury. Každý tam jezdí nebo by se tam rád podíval. Třetina cestovek žije hlavně Řeckem.....

Moje znalosti tohoto koutu Středozemí slují pouze krátkým tranzitním přejezdem někdy začátkem devadesátých let a shlédnutím filmu ,,Řek Zorba." Dále samozřejmě nedávná propaganda našich médíí, kterou samozřejmě neberu vážně.

Kniha ,,Staré řecké báje a pověsti", jež zdobí knihovnu KAŽDÉ české domácnosti, zůstává mýma rukama stále neposkvrněna. Moje mysl je napřena na úplně opačnou světovou stranu, kde to mají s bohy podobné.

Většina naší party si však přeje ,,jih, slunce a moře", tak se řítíme přes vlídnou Makedonii nejdřív ochutnat víno do ,,Melniku" tentokrát pro změnu v Bulharsku. Elektronický šotek GPS(zase ta elektronika) nás zavede na řeckou hranici. Že prý tudy je rychlejší cesta. A tak máme možnost ,,ochutnat" kousek Řecka již teď.

Malá kantýnka u zrušené benzinky, kde chcíp pes a to doslova. V každé ospalé vesnici nějaký leží přímo uprostřed silnice.

Vyhladovělá posádka po celodenní jízdě vypečeným mikrobusem po nahlédnutí do prázdné kantiny to smutně potvrdí: ,,Tady chcíp pes!"

Mladá paní kantýnská, jež se náhle odkudsi zjeví jako anděl, je ale jiného mínění. Oprýskané stoly se pomocí papírových ubrusů v mžiku změní téměř v ,,Alcron" a následná hostina(za deset euro pro dva) nás přesvědčí, že jsme ve správné zemi. Postupně poznáváme celou rodinku. Manžel vaří a asi dvouletý synek poctivě odhání dotěrné kočky....

Jen ten čas se většině nějak nezdá. Ano, vždyť zde je už o hodinu víc....Navíc vše trvá asi dvě hodiny. I to plně koresponduje s atmosférou okolí. Welcome in the No Stress Country!!

Za dva dny už si to sypeme Řeckem ,,natvrdo". Kolem města Thessaloniki míříme dolů na Katerini.

Špalír hospůdek a kavárniček, na konci malý rybářský přístav a na jeho návětrné straně písečná pláž se sprchou. Jak idylické. Kvůli tomu sem jezdí mraky lidí na týden, deset dní, čtrnáct postelo-snídaňo-člověko dní!!! Nás koupání baví dvě hodiny. Pak už toho máme plný kecky(soli a písku).

Sedáme do auta a jedeme dobýt Olymp. Horu bohů.

Bohové jsou však uplně jiného názoru. Masív zahalují mračny a vyhrožují ohýbáním plechů(bouřka). Navíc auto začíná zlobit(elektronika) a vypíná. Tak nás pustí pouze na louku, kousek nad městečkem Litochoro, kterou obýváme společně s želvami.

Ráno vyrazíme z Litochora po stezce, až nám bohové dají mračny jasně najevo:,,Koukejte mazat zpátky, stejně byste to nedali!" A mají bohužel pravdu. Většina party si myslela, že prostě ,,vykvačí" na nějakej kopec. Jenže ten kopec má skoro tři tisíce metrů a to není sranda. Většina party by to opravdu nedala a strávili bychom tam minimálně dva dny.

Budou i běžní Řekové tak rozvážní a rozumní, jako jejih bohové?

Posuďte sami.

Po nerovném souboji s bohy někteří navrhují, aby se auto dalo do servisu. Je až s podivem, kolik lidí ještě věří, že závada na autě a zvláště ta, jež je přesně neurčitelná a navíc patrně v elektronice se dá vyřešit ve (značkovém) servisu. Já samozřejmě po letité zkušenosti s auty dávno vím, že tato snaha se bude rovnat nule. Přesto návštěvu servisu slibuji.

Vracíme se kousek zpět do Katerini a začínáme s přímým poznáváním věcí této země.

V příslušném servisu je nám sděleno, že máme nejspíš vodu v naftě. Ihned je nám nabídnut prostředek, jež na sebe váže vodu za 28Euro a vzápětí aplikován do nádrže. Vše doprovází úsměvy a nakažlivá ,,vláčná" vlídná ochota.

Cestou na Meteoru prý pojedeme přes Larisu, kam dostáváme adresu na další servis, pokud by toto náhodou nepomohlo. Jak prozřetelné a moudré!

V Larise nemůžeme ulici najít. V zoufalství zastavujeme u pána, jež šel zrovna s odpadky, či co.

Jo vy máte problém-tak to vám samozřejmě pomohu, ukažte, tahle ulice? Vždyť je to ta naše! Ale tohle číslo...to tu neni. Tak tu bude ještě jedna taková ulice. Ještě, že je tu telefon. Pán mluví pouze řecky, ale s takovým nasazením, že mu musí přece každý rozumět... Nerozumíme ani slovo, jen si domýšlíme. Mezitím volá. Tak za chvíli pro vás přijedou. Počkejte tady. A mezitím vás pohostíme limonádou. Přece nebudete v takovym horku žíznivý...

Popíjíme chlazenou oranžádu a mezitím přijedou dva maníci od servisu. Jedeme za nimi, nechávajíc toho hodného pána navždy za sebou.

V servisu je nám nabídnuta výměna palivového filtru za 50Euro, popř. výměna celého čerpadla za 1500Euro. Bereme to první.

Samozřejmě nedpomohlo, což já věděl už dávno. Ale posádka je spokojena, že jsme pro to udělali všechno, co jsme mohli.

Vše vzápětí překrývá mocný spolucestující - hlad.

Teď se teprve opravdu začínáme natvrdo seznamovat s realitou této země.

Na schodech restaurace nás vítá sám majitel podniku. Jednu ruku na srdci, druhou kyne k volným stolům. Tím také pro většinu posádky končí to ,,dobré."

Přijeli jste sem, tak budete žít jako my. Na jídlo si hoďku počkáte, na placení pak taky. Mezitím to můžete klidně tři hodiny jíst. I déle. Čím dýl, tím líp.Do hospody se přece nechodí na dvacet minut, to dá rozum. Tady mluvíme pouze řecky. Je to přece řeč bohů a základ většiny jazyků. O překlad se postará náhodný host. Rád. Přece nespěchá a je to pro něj příjemné rozptýlení. Tady nikam nespěcháme. Nelíbí se vám to? Můžete se rozčilovat, křičet. Nás stejně nepředěláte. Nebo taky můžete zase odjet. Ale to vy neuděláte. Hlavně nám tu pak nezůstávejte. Mohli byste sem plíživě zavléct ty vaše móresy....

Ano, získat státní občanství je v Řecku prý téměř nemožné. Nedostane ho ani dítě cizinců, náhodně se narodivší na řeckém území.

Vždyť taky máme jeden z nejdelších průměrných věků na světě. A taky moc necestujeme. Proč taky. Všichni přijedou sem za námi. Nechají tu svoje peníze i když my je až tak vehementně nechceme. Stejně je tu nechají. Když už jste nás vzali do té Unie, tak si nás živte. My bychom beztak přežili svým způsobem i bez ní další tisíciletí....

Toto vše jakoby jste z té země slyšeli i když nerozumíte ani slovu. Vše koresponduje s filmem ,,Řek Zorba"

,,Vznášející se" kláštery v Meteoře se mezitím postaraly o neskutečné vzrušení a smazání všech pochyb. Něco, co je ,,krásnější ve skutečnosti, než na pohlednicích" se opravdu vidí málokde. Cestou do kempu míjíme staříka u malé hospůdky s rožni.

Picneme pro vás ovci a uděláme souvlaki, tzatziki a řecký salát. Něco takovýho jste v životě nejedli. Jó, furt ty vaše hamburgry, pizza a klobásy. Bafnout to do ruky a sežrat za letu....To víte, že jó. S tzatziki byste byli zapráskaní až za ušima a co by tomu šéééf na bráááinstormingu řekl... Pěkně v klídku... Jo, že vám vadí slunečnicovej volej...? Tak si posedíte dvě-tři hoďky na záchodě a co? Jste přece v Řecku- zemi ,kde se nespěchá.

Cestou k albánským hranicím ve městě Ioanina se nám přímo do cesty postavil značkový servis našeho auta. Bral jsem to jako výzvu osudu. Co, když se opravdu stane NĚCO a bohové nás vyslyší. Zajeli jsme tam. Měli tam nádhernou mramorovou podlahu a luxusní kout na čekání. Po třech hodinách luxusu nám bylo sděleno, že nemají diagnostiku pro tento typ auta. Vím, že by nám nepomohli ani kdyby ji měli. Nechal jsem si to ale pro sebe.

Nepomohli jsme vám a také za to nic nechceme.

I v tom je neochvějná logika.

Podle občasných námitek,,a nemělo by se jim přeci něco dát?" usuzuji, že zdaleka ne pro všechny.

Česko ještě dlouho zůstane rájem ,,nicotvorných" firem.

A tak jsem(trochu)poznal Řecko. Téměř poslední z evropských zemí, jež jsem neměl odškrtnutu.

Je opravdu hodně rozdílná a svérázná od ostatní Evropy.

A já se od té doby ptám: ,,Je správně to Řecko, nebo ta Evropa?

Odpověď pro sebe samozřejmě mám. Nechtějte ji radši slyšet.