Expedice Žižkov - Karlín

Ne, nemýlíte se. Současná bojovka, ať už jí spustil kdokoli, má i svůj pozitivní dopad. Učí nás hledat dobrodružství a povyražení daleko blíže, než jsme byli zvyklí. Nyní i v rámci svého města, ulice, či pod naší postelí.

A věřte, je opravdu co objevovat. Ani počet účastníků výpravy nemusí být nijak výrazný. Stačí klidně dva.

Tedy Jaru a já.  Co jsme spolu, tak si přála projít tunelem mezi Žižkovem a Karlínem. Zatím to byl příliš blízký a nezajímavý cíl, až do pošmourné březnové soboty. V tunelu přece nevadí, když je venku zataženo.

Počasí nakonec nebylo tak hrozné, tak jsem navrhl, že akci zpestříme výstupem na vrch Vítkov, jež tvoří hranici mezi pražským Žižkovem a Karlínem. Jižní, tedy žižkovské úbočí hory je protkáno asfaltovanými cestami a slouží Žižkovanům k bohatému vyžití se psy, bicykly a jistě k mnoha dalším aktivitám.

Výhled z vrcholu je však kolosální I slovutný Petřín se před Vítkovem krčí jako nicotný bobeček.

Vrcholu dominuje Národní památník Vítkov, postavený v letech 1928 - 1933, jako památník hlavně husitských tradic. Po válce byl rekonstruován a část sloužila jako mauzoleum Klementa Gottwalda, jež zde byl balzamován v letech 1953-1962. Funkcionalistická stavba připomíná tvarem kostel.

Že jde o "svatostánek" připomíná i výzdoba dveří. Místo svatých jsou tu výjevy z bitev, od husitských až po květnové vítězství.

Jan Žižka zde odrazil nájezd křižáckého vojska už začátkem 15. století. Jeho socha je třetí největší jezdeckou sochou na světě.

 Město, zdánlivě beze skladu nakupené kolem katedrály Sv. Prokopa, je legendární Žižkov. Svérázná čtvrť se svými hlavními tepnami - Seifertovou a Koněvovou třídou a mezi nimi sevřeným klubkem křivolakých dlážděných uliček, které běžně žijí mnoha hospůdkami a bary, hnízdo proslulé pražské "galerky" dnes překvapivě, až skoro děsivě mlčí. Při pohledu shora vyzařuje spíš "jižanský" kolorit na rozdíl od komerčně namachrovaného, pravoúhlého Karlína. Ten prodělal rozsáhlou modernizaci po povodních v roce 2002 a teď připomíná spíše Belfast nebo Stoke on Trent. Tato města mají samozřejmě taky svoje kouzlo, ale v místě, kde vznikla. I Žižkov má ale své avantgardní stavby. Žižkovská televizní věž(hned za kostelem s. Prokopa a vlevo(zde neni už vidět, ale není o co stát) za parkem Parukářka vykukuje věž  budovy Českých radiokomunikací, místními důvěrně přezdívaná žižkovský "Mordor."

Ač obě čtvrti od sebe dělí pouze kopec Vítkov, jedná se o dva zcela rozdílné světy. Prožil jsem své dětství a velkou část života na předměstí Žižkova, zvaném Vackov. To se tady ale nesmělo říct. I když se jinde vždy hrdě chlubím, že jsem ze Žižkova, tak Hrdlořezy, Jarov a Vackov byly pro Žižkováky vždycky "vidlákov."

Sestup jsme zvolili strmější a nebezpečnější severní stěnou, otočenou ke Karlínu. Náznak cesty zakrátko zmizel pod nánosem loňského listí a cesta se změnila v prostup divočinou po sotva znatelné "kančí stezce." Karlínská strana hory je zarostlá téměř nepropustným křovím, navíc každou chvíli hrozí pád z kluzké stezky na trať, která kopec od Karlína odděluje. Jaru propadá skepsi:

"Půjde to vůbec projít?

Jasně!"

V podobných situacích, když jste vyjímečně vedoucím skupiny, nesmíte dát najevo pochybnost.

Krkolomnou cestou jsme nakonec museli dojít až na rozhraní Karlína a Vysočan, kde Jaru zahlédla spásný podchod. Tím jsme vstoupili pod tratí do Karlína a zamířili konečně k hlavnímu cíli výpravy.

Tunel, kterému v Karlíně říkají Karlínský, zatímco na Žižkově Žižkovský se oficiálně jmenuje Žižkovský.

Byl otevřen v roce 1953 jako dárek prezidentu Zápotockému k jeho 63. narozeninám. Měří 303 metrů a má převýšení 28 metrů ve prospěch Žižkova. Byl místem legendárních "hraničních" bitev žižkovských a karlínských "pánů kluků", žižkovští měli tím pádem navíc výhodu kinetické energie. Navíc byl kolem něj vybudován důmyslný systém podzemních chodeb a krytů, které měly zajistit přežití pro 1200 osob pro případ jaderné katastrofy.

Během svého dětství jsem ním prošel mnohokrát na cestě ke své "karlínské babičce" Teprve nyní jsem si uvědomil, jak obě babičky, ta žižkovská i karlínská zosobňovaly atmosféru obou čtvrtí. Žižkovská měla pochopení pro nezbedného kluka, ale jen do určité míry. Pak pohlavky nešetřila. Karlínská mě vedla k literatuře a poznání.

Je mnoho melancholických písní, které opěvují tyto končiny. Žižkov a hlavně současná situace si žádá něco veselejšího plus vzpomínka na Karlín dávno před povodní.