První, navěky tvá....

 Jmenovala se Alenka. Chodila se mnou do stejné školy a od třetí třídy i do stejné třídy. A já chodil jako v mátohách. Byla se mnou stále. Za bdělého stavu i když jsem zavřel oči, stála za nimi jak přišitá. Ty dlouhé, rovné zlatohnědé vlasy, jemný oválný obličej a oči modré, až do tyrkysova.... Jejich pohled šel ale jinam, tedy pokud jsem se zrovna díval...           

Ráno před školou jsem vždy znervozněl, pokud tam ještě nebyla. Když přišla,byl jsem nervozní ještě víc. Ztělesňoval jsem si jí s postavami krásných žen na titulních stranách časopisů, které jsem si schovával. Tak tedy asi to, čemu dospělí říkají láska. Jenom jsem jí to nikdy neřekl.

Jednoho červnového odpoledne jsme hráli na sídlišti kuličky. Objevila se znenadání ještě se dvěma kamarádkami. Sedly si opodál, jako že je naše hra vůbec nezajímá. Vystupňoval jsem svoji hru na maximum. Dokonce jsem nakonec obehrál jednoho kluka o všechny nádherné skleněné tyrkysové kuličky, které jsem dávno chtěl získat..

K večeru všichni odešli. Zbyl jsem jen já a Ona.. Kráčeli jsme pomalu proti sobě, hledíc do země. Potom už zůstal mezi námi jen prázdný důlek jako nepřekonatelná propast. Řekla: ,,musím jít, je už pozdě." Natáhla ke mě svoji štíhlou ruku k rozloučení. Hrábnul jsem do kapsy a celou hrst těch vzácných kuliček vložil do její dlaně. Zvedla hlavu. Poprvé jsem pohlédl do jejich krásných očí a vydržel... ,,Díky", řekla posmutněle a zmizela. Byl to jediný pohled a jediná slova, jaká v době naši známosti mezi námi zazněla. Ať již do mého života vstoupila čí vstoupí ta či ona, budu si je pamatovat nadosmrti.

Po prázdninách jsme šli každý na jinou školu a po čase jsme se odstěhovali. Po mnoha letech jsem zavítal do té části města a zaskočil do známé samoobsluhy. U kasy mě zdraví pohledná mladá žena a já v rozpacích: ,,jo, jo,sem Roman a ty si..." Podává mi ruku. Má hezké dlouhé vlasy, jasný pohled modrých očí a náramek z modrých kuliček na ruce.... ,,Já už vim, ty seš Alena. No konečně!! Máš krásnej náramek. Jé, to byly časy, škoda, že to netrvalo dýl. Ježiši, jak já bych pokecala, ale v autě čeká muž a děti a jedem k babičce, určitě se uvidíme, chodím sem často."

Život je tak nádhernej!! Ať už do jejího života vstoupí kdokoli, ten náramek bude nosit pořád....

Komu se to povede? První láska a navěky....  

Inspirováno životem a písní ,,Living next door to Alice" od Smokie.

https://www.youtube.com/watch?v=-XxGf4KAWPs