I když beru život hlavně v nadsázce, policie je přecejen záležitost, kterou by člověk měl brát trochu vážně. Po epizodě, jež se mi před časem přihodila mám z tohoto smíšené pocity.
Abych ale jen nekritizoval. Hlídky, s nimiž jsem se setkal v době mého ježdění s náklaďákem jednaly většinou velice korektně a uznaly, že ,,dělám co můžu." Vše se tak vyřešilo symbolikou, či jenom domluvou.
Před časem jsem ale vyrazil s vozem Dacia 1300 z roku 1976 rozvířit trochu nudné a stojaté stříbro-černo-šedo-bílé vody dnešních moderních ,,vomydlených mejdel." Řeknete, jako veterán nic moc. Pravda. Vytažen ze své téměř dvacetileté konzervace ve stodole poblíž Votic s ještě opadávajícími stébly sena a svoji nepřehlédnutelnou, cihlově červenou barvou, budil i tak tento skvost obdiv i údiv kolemjedoucích i kolemjdoucích. Navíc to byl způsob, jak si za pár tisíc užít taky ,,veteránského ducha".
Měl ale jednu drobnou chybu. Nesvítil mu přední světlomet. To neuniklo ostřížímu zraku policejní hlídky v Praze-Komořanech. Vystoupil jsem a šel se přesvědčit o tvrzení jednoho ze dvou policistů, kteří mě zastavili.
Nestačili si ještě říct ani o doklady, když se z boční ulice, přímo za zády jednajícího policisty vyřítil v oblaku prachu a s hlomozem obrovský, hnědočerný hafan, táhnoucí na pětimetrovém vodítku svého pána jako kus hadru. Ten se snažil marně brzdit oběma nohama dopředu, odtud ten prach. Pes skočil neomylně úřadujícímu policistovi přímo na záda a strhl ho nekompromisně k zemi.
Přiznám se, že jsem v úleku odskočil za svoje vozidlo a očekával všechno možné, ba i střelbu. Úděs v mé mysli ale zároveň podbarvoval příjemný pocit, že tento velký případ odvede pozornost policistů od mého malého případu.
Mezitím povolilo pnutí ve vodítku, toho využil pán a trhnul s ním. Pes, stojící na zcela bezvládném policistovi sebou trhnul a rozběhl se směrem dolů ulicí. Pán opřekot za ním. Ještě při prvních krocích stačil přes rameno křiknout: ,,no nedivte se, kavkazskej ovčák, to je hrozná svině!!" Poté zmizeli nenávratně v dáli.
Šokovaný policista se pomalu sbíral ze země. Jeho kolega, místo toho, aby mu pomohl a ochránil ho před lítou šelmou, stál opodál jak vražený do země.
Poté k mému velkému překvapení obrátili pozornost zase ke mě a mému nebohému veteránu, u něhož se nepodařilo odstranit závadu na místě.
Kalení stříbrošedých vod mě přišlo tehdy na pět set. Cožpak o to, každá kalba něco stojí....Ale když i policie jedná podle tradičního ,,lepší vrabec v hrsti, než holub(zlý pes někde v prachu..) na střeše, má cenu ji potom brát vážně?
