Pokračujeme v naší krkolomné, ale o to víc dobrodružné cestě přes divoké Pyreneje. Většina zimomřivých dobrodruhů z naší posádky si přeje sestup do nižších a tudíž teplejších partií hor.
Též brzdy našeho expedičního vozidla po tom silně volají. Nedělají jim vůbec dobře dlouhé sjezdy do údolí, jež bychom bez nich museli absolvovat na dvojku i jedničku, což by bylo značně náročné časově.
Ano, většina kovaných cestovatelů by řekla, že je to škoda a chtělo by to překonat. Věřte ale, že je bohatě na co koukat i níže. Pohybujeme se na jižních, tedy španělských úbočích Pyrenejí provinciemi Navarra a Arragón. Jedeme ve výškách mezi 800 - 1400m.n.m. Zde je jasně vidět, proč když padla volba na Španělsko, jsem v tomto období(přelom srpna a září) navrhoval právě jeho nejsevernější část - Pyreneje.
Pohybujeme se takto přesně na rozhraní, kde na sever k horským velikánům se kopce ještě zelenají, zatímco pohled na jih skýtá jen do žlutobéžova vyprahlou španělskou krajinu.
Divoká krajina kolem přímo vybízí k cyklojízdě, leč naši cyklisté po noci na horské louce stále drkotají zuby a nechtějí o ní ani slyšet...
Přicházejí o hodně.....
I zde jedeme kolem nádherných kaňonů, které jsou v tomto období ale téměř vyschlé.
Fauna, flóra a....všudypřítomná civilizace
A pak se objeví španělská vesnice.....
Tedy zatím opravdu bezejmenná. Španělská vesnice se (vždy) vyznačuje tím, že je tichá a liduprázdná. Jediným náznakem života byla na "hlavní třídě"(viz výše) paní, která při našem příjezdu stahovala králíka. Při procházce vesnicí už tam nebyla ani židle, na které seděla, tak nevíme, zda to nebylo zjevení...
Pokračujeme dále, neb v těch horách má být podle cedule klášter. Ne, že bychom tam chtěli skončit, ale dobře se na takových místech "loví" fotky...
Do cesty se nám však nečekaně, zato zcela rezolutně postaví hospoda pod klášterem(vykukuje trochu vpravo za hospodou) Ta mě tak fascinuje, že tady zastavíme a něco ochutnáme. Navíc, na můj dotaz na "fish and chips" reagovali pozitivně. Konečně "čitelné" jídlo!!
Další zastávkou je už španělské město...
....a to né ledajaké. Je to město Aínsa.
Aínsa – je historické městečko nad soutokem řek Ara a Zinca. Během středověku bylo hlavním městem království Sobrarbe a dobovou atmosféru si zachovalo dodnes. Centrum tvoří široké dlážděné náměstí Plaza Mayor a stará čtvrť s románským kostelem Santa Maria, který je postaven na unikátním trojúhelníkovitém půdorysu. V západní části náměstí se nachází restaurovaný hrad Castillo postavený v průběhu 15. a 16. století.
I tady to vypadá skoro liduprázně, ale to je jen zdání....
Na hradě za městem probíhají totiž trhy. Veškerý šrumec se přelil tam a není čemu se divit.
Je libo iberskou šunku?
Nebo radši traktor? Věechno tu mají.
My radši volíme návrat do té úžasné krajiny..
I stavaři zde zachovávají tradiční dekórum. Cyklisty však tato cesta "nerozehřála."
Ten hrad na obzoru je klášter Monasterio de Loporzano těsně před městem Huesca. Tam tentokrát složíme hlavy a čeká nás úsměvná epizoda se správcem zdejšího kempu. (pokračování)
