Dost bylo rušných ulic Barcelony. Za šera se vracíme do kempu, užít ještě večer a ráno moře. Dopoledne vyrážíme rovnou na sever k Andoře. Cestou před námi vyroste bájná hora Montserrat. A to by bylo, abychom jí jenom objeli....
Z dáli se Montserrat (zubatá hora) jeví dobrodružně, až strašidelně. Navíc zpola zahalena ještě do ranní mlhy.
Z blízka pak poznáváme, že jde hlavně o přehlídku architektury a techniky.
K benediktínskému klášteru, jež se krčí pod mohutnými skalami, jede z ůdolí zubačka a dále až na vrchol kabinová lanovka. V románské bazilice kláštera je uložena La Moreneta - Černá Madona, patronka Katalánska. Hlavně díky ní se před bazilikou tvoří hodinové fronty. My toto neabsolvujeme, raději se jdeme porozhlédnout po okolí.
Z vrcholu to na výhled nevypadá, je stále v mracích
Tak alespoň tři sta schodů a pohled na klášter shora....
Pak ještě pár pohledů "z oken"
než se vše znovu zahalí do mlhy, vyrážíme severním směrem - Andorra. Cestou však musíme ještě někde tábořit a zahnat hlad.
Místo na to nacházíme vskutku luxusní i s bytelným stolem. Táboříme u loděnice na polovypuštěné přehradě Pantá d´Oliana, ktero máme jen pro sebe
Plánování další trasy na lodním můstku, jež byl původně ve vodě... Pak už přímo do Andorry
Andorra - malé "Švýcarsko" v Pyrenejích. Prakticky jedno údolí, sevřené okolními horami je samostatným knížectvím. Úlohu monarchy tady přebírá francouzský prezident a zároveň španělský biskup z Urgellu. Členem EU přímo není, ale platí se zde Eurem a je tu výrazně levněji, než v okolních zemích - malé nebo žádné daně.
Tak se tu trochu projdeme...
...a hurá do místní cukrárny, využít ten daňový ráj. Pak už opravdu k vrcholům Pyrenejí.
Další den, po přespání v kempu v údolí Espot se naše pěší sekce vydává k přehradnímu jezeru Gran Encantat ve výšce 1960 m.n.m. Je tu nádherně, ale ukrutná zima
Sedlo hned vedle jezera, je ve výšce cca 2800 m.n.m. a prý bychom tam měli podle cedule být za dvě hodiny....
Jdeme a jedeme radši zpátky do údolí Espot
odkud se cyklisté, kterým byla v noci zima snaží zdolat sedlo Port de la Bonaiqua ve výšce 2072 metrů
Sedlo La Bonaiqua
Zde nakládáme totálně zmrzlého Mílu. Prý se ani tím kopcem nezahřál a z kopce se mu nechtělo! Sjíždíme serpentinami do údolí a zjišťujeme, že brzdy u auta moc nestíhají a přehřívají se...
Dole(1400m.n.m.) ve městě Vielha nakládáme i zbylé dva cyklisty - Jirku s Evou, též totálně zmrzlé. Při výborném pozdním obědě ve zdejší cantině vše přehodnocujeme. Cyklisté nechtějí projíždět další plánovaná čtyři podobná sedla a též díky brzdám na autě volíme přesun do teplejších, tedy nižších partií hor. Dále už se pohybujeme jen v rozmezí 800 - 1400 m.n.m. po jižních, tedy španělských úbočích Pyrenejí, ale i to je neméně zajímavé.
Místo na táboření tentokrát nacházíme na pěkné louce, kousek za Vielhou. Je to však ještě stále dost vysoko
To potvrzuje i místní farmář, který tudy vzápětí prožene snad tisícihlavé stádo ovcí a koz. Proti táboření nic nemá, ale podotýká, že v noci bude "frío"- chladno
Hlavně, že to táboření schvaluje i jeho pes....
Foto: Jarka Feilerová.
