Přímá volba prezidenta je v rukou lidu nový nástroj, se kterým ještě neumí zacházet. Soudě podle emocí a debat, či spíše hádek na internetu.
Pokud si to zrekapitulujeme: Václav Havel byl žádoucí a zvolen po vyprahlých čtyřiceti letech žízně po svobodě téměř jednohlasně a setrvačností vydržel oba mandáty.
Po něm nastoupily další dvě výrazné osobnosti Sametové revoluce: Václav Klaus již rozděloval společnost názorově zhruba na dvě poloviny, ale bylo to pořád státní zlo (My jsme ho nevolili! To, že ho volili námi zvolení zástupci, jsme již přehlédli) Tak vydržel také oba mandáty. Bylo to pohodlné.
Pak jsme konečně dostali do rukou možnost přímé volby: Miloš Zeman, jako stále výrazná osobnost revoluce. Nevadilo, že tehdy už uplně jiný, ale stále to bude určitě menší zlo. Poprvé proti němu stál "cizácký" kníže, podruhé neznámý profesor. Tak vydržel opět oba mandáty.
Nyní se zdá, že konečně došlo k lámání chleba. Vyčerpali jsme Plyšáky a máme proti sobě dva zcela protichůdné kandidáty. K tomu máme v ruce stále poměrně nový nástroj přímé volby a jsme zmateni, abychom zvolili to menší zlo, jež máme plně ve svých rukou.
Petr Pavel dobře vypadá, má uhlazené vystupování a projev, ale co když je to jen pozlátko?
Andrej Babiš špatně mluví, nezná základní věci, neustále uhýbá z tématu, ale co když to s námi nakonec myslí dobře?
Oba kandidáti mají pouze jedno společné - komunistickou minulost. To svědčí o jediném - chceme být stále vedeni.
