Téma, které dneska nepřekvapí. Možná v mém podání. V dětství jsem často pobýval o víkendech u prarodičů. Ti chodili brzo spát, ale ještě, než usnuli, se dlouho v posteli bavili většinou o válce...
Divil jsem se, proč se pořád baví o něčem tak časové vzdáleném. Dnes, když si vzpomenu na něco před pětadvaceti lety, tak je to jako včera. Pochopil jsem, jak to pro ně muselo být hodně živé téma.
Od té doby až po současnost ve světě proběhlo mnoho válek, které jsme vnímali jen jako zprávy v médiích a hlavně jako nerozum jakýchsi "primitivních" národů. To bylo naše pokrytectví z přepychu. Vždyť některé z nich proběhly v nepříliš vzdálené a poměrně přátelské Jugoslávii.
Přesto jsem si doposud nedovedl představit, že může dojít k válce, která se nás bezprostředně dotkne. Zatím naštěstí jen našich peněženek a pohodlí.
Zatím jsme "hrdiny" strategie a predikce kdo, kde, jak a proč. Máme v konfliktu svoje hrdiny i padouchy.
To skončí v momentě, kdy se válka dotkne přímo nás, či našich nejbližších. Viníky začneme od takové chvíle bytostně nenávidět, ať jsou odkudkoli a podle toho se k nim chovat.
Válka je vždy hrou mocných, na kterou ale doplatí vždy ti běžní a nevinní.
Máslo na hlavě tak samozřejmě nemá pouze jedna strana. Ta, která se nechá nakonec nějakým způsobem vyprovokovat nebo touží o píď víc po moci bude opovrhována.
