Nemohu nevzpomenout na magického prezidenta, jehož jsem tenkrát těsně po zvolení naháněl na velkém kruhovém objezdu na pražském Chodově s jeho plakátem v ruce...
Chodil po trávě uprostřed kruháče, rozhlížel se na všechny strany po nedozírných, šedých panelácích a říkal: ,,takovýhle krrálíkárrny už nenechám stavět." Mezitím mi podepsal plakát a přikreslil srdíčko...
Jeho nezapomenutelnou větu: ,,Budu se lépe dívat z oken svých letadel" završilo nakonec přejmenování pražského letiště jeho jménem.
Vše již bylo napsáno a zfilmováno, tak jenom v krátkosti. Atmosféra prvních chvil prezidentování Václava Havla byla úžasná a nenapodobitelná. A což teprve v cizině?
Hned na jaře po té, co byl vytažen špunt z české kotliny v místě zvaném Rozvadov, se rozlila vlna poznáníchtivých nadšenců do západní Evropy. Vystřelil jsem na té vlně také a nestačil se divit nadšení, s jakým nás tamější lidé většinou vítali. Místo pozdravu se rovnou ptali: ,,Co Havel?"
Před jedním motorkářským barem v Terstu jsme se ptali na cestu: ,,Vy jste ze země Havla!" Překřikovali se hosté baru. Hned letěly dolů další plastové židle z hromady a na stůl další lahve vína. Nepustili nás dál a strávili jsme s nimi celý večer při povídání o atmosféře u nás a popíjení vína. Taky jsem byl pozván do jedné německé rodiny, kde jsem strávil čtyři dny za neuvěřitelného hodokvasu při hlavním tématu - Havel.
Vezli jsme se tehdy na neuvěřitelné vlně radosti a nadšení - vlně Havla.
Ať už byl Václav Havel dále jaký byl, jedno se mu upřít nedá.
Díky němu jsme měli jedinečnou možnost oprášit renomé značky "Made in Czechoslovakia". Značky, jejíž hvězda na světovém nebi začala zářit v meziválečném období díky pánům Laurinovi, Klementovi, Kolbenovi, Daňkovi, Baťovi, také Hanzelkovi a Zikmundovi a mnohým jiným a z jejíhož věhlasu žila země setrvačností ještě celé období socialismu.
Toto mohl být možná největší praktický přínos tohoto prezidenta a vlny nadšení jim zvednuté.
Využít se nám ho ale příliš nepodařilo, možná, že jsme tuto šanci, jež se nikdy nebude opakovat při tom nadšení ani nepostřehli a to je velká škoda.
