Na slovíčko s uprchlíky

Uprchlíci z islámských a afrických zemí, valící se na Evropu jsou opravdu světovým tématem číslo jedna. Zda jsou součástí bojové strategie IS a bohatých arabských zemí, kterak nám v době naší všeobecné změkčilosti a pohodlnosti

vyškubnout Evropu pod nohama nebo taktikou evropských politiků, jak se zbavit odpovědnosti za nynější stav tím, že ji rozpustí v nastalém zmatku, či mixem obojího nebo něčím úplně jiným nechme teď stranou.

Podívejme se teď na úplně jiné ,,uprchlíky", kteří zůstávají zcela stranou zájmu.

Zkušenost jsem učinil před časem při cestách ve Španělsku a jižní Evropě. Tehdy, při večerním průzkumu města Murcia jsem v mumraji před sebou zaslechl češtinu: ,,no, to se mi snad zdá, člověk jede přes půl Evropy a první co slyší, je čeština! Ale nezdá, jsme tady!!" Zahlaholí hubená holka s klukem. Říkejme jim třeba Jirka a Monika. Mezi nima se klepe ještě hubenější pes Dag. Po vítacích ,,formalitách" a pár slovech mě zvou rovnou k nim do squatu. ,,Přijď, bude sranda!" S díky odmítám a využiju radši spací bednu na autě. Při tom jak jsou hubení se domnívám, že sranda asi moc nebude.

Ráno jdu na zevrubnější prohlídku města a hlavně zjistit jídelní a pitné zabezpečení. Před první sámoškou no né, koho to nevidím! Staří známí Jirka s Monikou sedí před obchodem ,,na Turka", před sebou čepice s drobnými mincemi a na podtržení sugestivity jejich počínání mají mezi sebou ještě psa Daga.

,,Tak co, jak jdou kšefty?" Připomenu se Jirkovi. Ten, zaskočen, že ho nacházím v této pozici, ale zachovává dekórum: ,,Ále, stojí to za ho..o, mám jen tři Eura." S přáním většího úspěchu odcházím k dalšímu průzkumu a čeká mě velké překvapení: před KAŽDOU další sámoškou sedí vždy dva Češi s čepicemi. Časem se dozvídám, že to zdaleka není všechno. Poblíž Valencie u moře mají Češi dokonce celou ,,vesnici" z plachet a beden a mají tam prý i svoji hospodu. Celkem takto prý žije ve Španělsku na 30 -40 tisíc Čechů.

Pomalu se vracím, pln smíšených pocitů z nabytých poznatků.. Jirkovi mezitím přibylo v čepici čtvrté Euro. ,,Dneska to balím, stojí to za prd," povídá a jde do krámu. Tam koupí za Euro bagetu, za další salám ,,chorizzo" a za třetí litr piva ,,Estrella." Čtvrté ještě zbude. Salám a bagetu si rozdělí s Monikou, kus dají Dagovi a zalejou to pivem. A tak to jde asi pořád dokola...Hlavně, že jsou svobodní....

Ve Valencii už jsem se podívat nebyl,ale myslím, že je dostatečně tristní i poznatek z Murcie. Až to budu někomu u nás vyprávět, již slyším přesně ty reakce: ,,nemakačenka, netáhla...!" Nezaslouží si to ale hlubší zamyšlení, zvláště, když ho tolik věnujeme těm cizím uprchlíkům, že na své nedohlédneme?

Potvrdil mě to též zážitek z Albánie. Pod hradem Rozafa ve městě Shkoder jsme potkali českého tuláka: ,,Albánie je super"! Je levná a Albánci jsou fajn. Ještě se nestalo, abych nedostal kus žvance."

Co tedy nutí lidi ze země Přemyslovců, Švejka a osobitého humoru k takovému počínání?

Není to třeba fakt, že si ve své zemi udělali z mezilidských a hlavně pracovních vztahů peklo? Než dělat za směšné platy v bezpečí otroctví zahraničních skladů a hypermarketů, raději volí nuznou nebezpečnou SVOBODU? Není na tomto vidět, že svoboda je vskutku DRAHÁ?

A ještě hlubší zamyšlení: nevznikl kdysi na bázi podobných pohnutek nakonec i náš slavný a ve světě ojedinělý fenomén, TRAMPING? Lidé pobývali v přírodě kolem města a střídali se v práci ve městě pro pokrytí nejzákladnějších potřeb všech.

Není to vše tím, že mírumilovní a svobodomyslní Češi, než by toto řešili v pouličních nepokojích a potyčkách, jak je to běžné všude jinde, raději od toho utečou?