Zaujala mě diskuse, spuštěná nedávnou reklamou mobilního operátora, v níž polsky mluvící člověk nabízí vadný mobilní telefon.
Tato reklama způsobila vlnu emocí, zda Poláci mají smysl pro humor. Pro nás Čechy je pejorativně vžité ,,co Polák, to šmelinář."
Pokud vezmeme v úvahu fakt, že na naše pivo a knedlíky nedáme dopustit, ale pokud nás s tím ve světě ztotožňují, cítíme se děsně uraženi: ,,Česko, to už nejsou jen knedlíky a pivo, ne, ne, ne!!" Stejně jako Anglie už není jen teplý pivo a studený čumáky a Polsko není jen šmelina a víra.
Nemáme si tedy s Poláky, ba ani nikým dalším co vyčítat.
Osobně přiznám, že Polsku nepatří v mé ,,hitparádě zemí" zrovna horní příčky. Ty patří hlavně Norsku. Bohužel, právě tam sídlí organizace Barnevernet - sociální ,,ochrana" dětí.
Než začnu něco kritizovat, připomenu si, jak právě Poláci dostali rychle své děti ze spárů těchto nechutných ,,pachatelů dobra." Za to zaslouží můj(a doufám nejenom) velký obdiv i přesto, že vtom jedou úřady mé nejoblíbenější země.
Co jsme dokázali mezitím my? Jenom se hádáme, jestli Myloš nebo Kódl, jestli Volodymyr či Anděla.
A dva naši kluci mezitím prožívají možná neskutečná muka ve spárech těch budižkničemů i zásluhou těch našich.
Není to aspoň k zamyšlení, ne-li přímo k zb..tí?
