,,Nad Pražským Hradem zavlály rudé trenky." Zpráva z autorádia hned po přejetí hranic při nedělním návratu z jedné z našich cest způsobila nejdřív rozpaky posádky naší dodávky, co že je to vlastně za datum.
Hned nato vyvolala bouři smíchu a ujištění, že jsme správně, opět doma, ve velmoci humoru. Mě opět utvrdila v přesvědčení, že jsme národem komediantů, kumštýřů, kutilů, sportovců a podobně.
Nedivte se nám, že na nás tato zpráva zapůsobila pozitivně. Při návratu z našich akcí jsme zvyklí na daleko horší zprávy. První čeština za hranicemi nás obvykle informuje o převrácených kamionech, utýraných dětech a ženách a podobně. Proto jsme vždy vděčni za těch pár dnů ,,nevědomí" v cizině. Ne, že by tam to bylo lepší, ale tamějším zprávám alespoň nerozumíme.
Otázkou je, zdali hoši z ,,umělecké skupiny" nemířili tentokrát trochu vedle. Pokud měly trenky parodovat čínskou vlajku, tak kdo neobchoduje s Čínou, jako by neexistoval. Ale nechme tuto otázku nyní stranou.
Je velká škoda, že tyto výše zmiňované dovednosti neumíme využít k posílení národní hrdosti vůči pyšným národům okolo. Místo toho je naopak zahazujeme k falešnému sebemrskačství. ,,To se může stát jen v Čechách!"
Přitom jak už lépe a výstižněji vyjádřit nesouhlas s konáním vlády, či vysokých státních činitelů? Všude jinde kvůli tomu minimálně čudí dýmovnice a stříkají vodní děla. Jen u nás to dovedeme takto jemně s úderným humorem.
Na to bychom mohli být hrdi.
