Dluhy. Téma, diskutované v dnešní době stále více. Exekuce. Oblak, vznášející se nad lidstvem, jak černý baldachýn.
Často rád říkám, že vše, co přišlo ze Západu, nabylo v Čechách nebývalých, až nechutných rozměrů. A to jak v dobrém, tak i špatném pojetí. K těm dobrým připomeňme např. lední hokej a řadu dalších sportů, country music, rock a další muziku. K těm méně šťastným pak chov okrasných psů a následně tuny exkrementů ve městě. To popírá lásku ke zvířatům jako takovou. K těm nejhorším ,,metlám" patří kromě drog a hazardu hlavně žití na dluh.
Dnes na toto téma vyšel zde článek:http://haneska.blog.idnes.cz/c/480436/den-exekuce.html
Pan Haneška pojal tento názor jako zcela ,,bez diskuse." Ono se to tak může jevit. Nemohu například pochopit, jak si ,,Člověk moudrý"(označení živočišného druhu) může půjčit na Vánoce nebo na dovolenou.
Přesto přidávám pro pobavení a možná zamyšlení jeden typický příběh z ,,večerky."
Provozoval jsem před léty večerku, tedy malý krámek z panelákové kočárkárny, než tuto činnost převzali úplně naši šikovnější asijští spoluobčané. Jednou z mých zásad bylo, že nesmím dávat na dluh, přesto že to asi čtvrtina zákazníků požadovala. Řekl jsem jim, že na dluh nedávám a doplnil to ještě pedagogickým výkladem o tom,že když na něco nemám, tak si to prostě nekoupím. Co nemáš, nepotřebuješ. A když to dokážu já, jako obyčejnej trafikant, tak pro Vás to bude úplná hračka, lichotil jsem jim. Většinou nakoupili normálně nebo už nepřišli a já měl blažený pocit, že jsem o nic nepřišel. Pouze jedna paní na žádné lichocení nedala a každý den opakovala totéž: zda bych jí nedal na dluh cigarety a nějaké sušenky. Přitom se jednalo o paní typu ,,klasické české babičky" s šátkem a taškami
Nakonec po čase jsem tomuto jejímu image, jež mi navozovalo vzpomínky i na mojí babičku, podlehl a dal jí na dluh jedny cigarety a dvě tatranky. Nákup, tehdy za cca 40 korun jí stál za to, aby už nepřišla.
Tedy pozor! Jen do doby, než zanikly všechny podobné provozovny v okolí. S těmi se roztrhl příslovečný pytel po otevření té naší, ale měly jepičí život. Jak do měsíce nezbohatly, tak většinou ukazovaly už jen mříž a špinavou výlohu. Dalším klíčovým faktorem jejich zániku pravděpodobně bylo, že dávaly na dluh. To mě ostatně přicházeli s opovržlivým úšklebkem sdělit ti dříve u mě zhrzení zákazníci.
Když po čase zanikly všechny, přišla najednou naše známá ,,babička" s úsměvem, jako by se nic nedělo. Na můj dotaz, zda zaplatí minulý nákup se nejdřív vyděsila a pak již s klidem: ,,milánku, já na to úplně zapomněla, to víš, už nejsem nejmladší. Přinesu to určitě zítra."
Pak už jsem ji neviděl opravdu nikdy.
