Jemný kapitalismus

Kapitalismus je řád, který se do přízně širokých mas obyvatelstva snaží dostat všelikým způsobem. Největší jeho počin se ale datuje pravděpodobně od roku 1945. Tehdy velký ,,generalisimus“ Josif Vissarionovič Džugašvili, kterému na Západě říkali jednoduše ,,Uncle Joe“. zahnal se svými vojsky zhrzeného studentíka z Vídně definitivně do jeho podzemního brlohu pod Berlínem a donutil ho tak k údajné sebevraždě. Tento toho ale předtím stačil napáchat tolik, že by bylo bývalo určitě lepší ho na vídeňském ,,umprumu“ nechat dostudovat,ať si maluje, leč tehdejší profesoři byli ze ,,staré školy“ a neměli pražádné pochopení pro ,,turbostudium“, které je běžné např. dnes u nás. A tak se stalo, jak se stalo.

Zmíněný ,,Strýček Joe“ si mezitím užíval u prostého lidu zubožené Západní Evropy velké popularity a to až tak, že tento chtěl jeho doktrínu pojmout za svou.

Toho si naštěstí všimli kapitalističtí jestřábi z tehdy ještě mocné Ameriky, a začali do západní Evropy pumpovat své dolary jak se dalo, aby tak výmluvně naznačili tamnímu lidu, že kapitalismus je to pravé ořechové. Ze slávy tohoto poválečného ,,pochlapení“žije pravděpodobně kapitalismus dodnes, neboť nebylo dalšího činu, kterým by se dále do mysli prostých lidí tak pozitivně zapsal.

A nebo přece?!

Mám na mysli postřeh, který jsem učinil někdy před pár lety na veřejných toaletách u dálnice v Německu.

Teď se asi divíte, proč tak zeširoka, když se jedná pouze o hajzly. Ale toalety jsou přece v životě člověka jednou z nejdůležitějších věcí. Vzpomeňte si ,kam se nejčastěji stočí téma příjemného posezení s přáteli, či téma anekdot. Tak vidíte, čili Stalin s nimi snese přinejmenším srovnání!

Tehdy jsem se vracel s náklaďákem z obvyklé cesty a u města Wurzburg jsem udělal povinnou hodinovou přestávku také hlavně za účelem ,,potřeby."

Co mě však překvapilo u vchodu na toalety turniket jak v metru a na něm:,,Vhoďte 0,50E." Takovéto fóry nemám teda vůbec rád, ale že se mi chtělo už fakt, udělal jsem, jak žádali. Z turniketu ještě vyjel takový modro-zelený, stříbrně orámovaný lístek, na kterém jsem se později dočetl, že onen padesátník mě bude odečten z ceny zboží, zakoupeného v pumpovním shopu.

Zírám na to jak zjara a nakonec si říkám, jak dobrý to nápad. Skoro tak dobrý, že mě mrzí, proč jsem na něj nepřišel sám. Oni se takto ,,férovým“ způsobem, jak už koneckonců vyplývá z názvu celého projektu ,,SANIFAIR“snaží docílit, abyste neobsírali(což patrně pochází ze slova ,,observatoř“:-) okolí pumpy a radši si koupili předražené zboží v shopu, kde je ten padesátník už vůbec nevytrhne.

Tedy fakt dobrý nápad a hned 2 mouchy, ta kapitalistická, tržní i ta řekněme, ekologická, jsou zabity jednou ranou….

Vracím se do bezpečí své kabiny vstřebat dojmy. Opřen o zábradlí, asi 2 metry ode mne pokuřuje spokojeně ,,pižďuch“(zaměstnanec restauračního zařízení), netuše nic o mně, natož o mých myšlenkách.

Vyleká ho až zachrochtání statečného zasloužilého šestiválce Iveco Tector a šramot haldy železného šrotu s plachtou, s kterou se plynule zařazuji do provozu, nechávaje ho navždy za sebou.

Domů to je nějakých245 km, čili pohoda. Pouštím rádio, ozve se: ,,Gutn ábn, achcen uo, anténně bajern prrezentírr bajeriše folkmuzík.“ Hned na to zaryčí podmanivé ,,joooodlejdíííííí a hollarýýýý oúúúú“, to podpoří šestiboká harmonička,doprovodí kytara a potvrdí basa.

No není na tom světě krásně??